"lang"
{ 
	"Language" "czech" 
	"Tokens" 
	{

				"npc_dota_hero_antimage_bio"													"Mniši Turstarkuri ze svého kláštera v horách sledovali, jak se přes království ve vrásčitých údolích pod nimi přelévá jedna vlna vetřelců za druhou. Ve svém vzdáleném klášteře na vrcholku hory zůstávali nedotčeni tímto světským konfliktem, pohrouženi v meditacích bez bohů či jakékoli magie. Poté ale přitáhla legie Mrtvého Boha, pluky křižáků s jediným zlověstným posláním, konvertovat místní věřící na jedovatou nihilosofii svého nemrtvého pána. Ze země, která po tisíciletí neznala nic jiného než krev a válečné vřavy, vyrvali duše a ostatky nespočtu padlých bojovníků a poslali je proti mnichům Turstarkuri. Jejich klášter odolával útokům necelé dva týdny. Hrstka mnichů, která se obtěžovala vystoupit ze svých meditací, věřila, že vetřelci jsou pouze démonické vize vyslané, aby je vyrušili z meditace. Všichni tak zemřeli tam, kde seděli, na svých hedvábných polštářích. Pouze jeden mladík přežil – poutník, který přišel, hledajíce vědění, ale do řad mnichů ještě nebyl vpuštěn. Zděšeně sledoval mnichy, kterým ještě nedávno nosil čaj a byliny, jak byli nejprve zmasakrováni, a poté znovu povstali, aby se připojili k řadám kněží Mrtvého Boha. Společně s několika cennými svitky se proto dal na útěk do bezpečnějších sousedních zemí a zapřísáhl se, že vymýtí nejen mágy Mrtvého Boha, ale také, že jednou provždy skoncuje s magií jako takovou."

				"npc_dota_hero_queenofpain_bio"													"Ecclesiast, král Elzy, vždy toužil po bolesti, zakázané bolesti. U méně významných politických osobností by takové choutky byly považovány maximálně za nepříliš moudré, ale u monarchy jeho významu by ukájení podobných tužeb mohlo být ohrožením samotného Božího trůnu. Proto se král obrátil s prosbou na démonology ve svých kobkách, kterým za vyvolání osobní succubu trýzně a svázání do jeho služeb slíbil svobodu. Akasha, jak se vyvolaná bytost jmenovala, mu ukázala tak úžasná muka, že se rozhodl ji přejmenovat na tajnou královnu, Královnu bolesti. Trávil s ní každou volnou chvíli a poddával se jejím vychytralým způsobům utrpení, až se nakonec vzdal všech svých odpovědností a vydal se napospas slastnému mučení, které mu mohla dopřát jen ona. Královna ho byla schopna dohnat až na pokraj smrti, avšak svázaná runami jej nemohla zabít. Nicméně královo zanedbávání země to učinilo za ni, když byl jedné noci povstalci vytažen ze své komnaty a svržen z Věže zaříkání. V momentě jeho smrti byla Královna osvobozena ze svého zajetí a nyní tak může působit bolest, komukoli se jí zamane."

				"npc_dota_hero_lina_bio"														"Sourozenecké soupeření mezi dračí dcerou Linou a její mladší sestrou, paní ledu Rylai, se zapsalo do legend kraje, ve kterém obě strávily své dětství plné hašteření. Lina měla vždy výhodu, zatímco Crystal Maiden byla mírumilovná a naivní, u Liny vítězil temperament a vášeň. Znavení rodiče těchto rozhádaných sester vystřídali půl tuctu statků – několik z nich zůstalo spálených na popel, zatímco několik je nyní navěky z ledu – než si uvědomili, že děti bude lepší oddělit. Starší, tedy Lina, byla poslána daleko na jih k trpělivé tetě přebývající v Poušti bezpráví, jejíž klima skvěle vyhovovalo ohnivé povaze mladé žhářky. Zpočátku sice působila menší pozdvižení a nejeden tamní nápadník odešel domů nejen s nepořízenou, ale také se spálenými prsty nebo obočím, nicméně po čase Linu přijali a došlo jim, že je nesmírně hrdá a sebevědomá a nic nemůže uhasit její plamen."

				"npc_dota_hero_mirana_bio"														"Mirana se narodila do královské rodiny jako následnice Slunečního trůnu. Princezna se ale svobodně vzdala nároku na světská panství a tituly, když zasvětila svůj život službě měsíční bohyni Selemene. Mirana, od té doby známá jako Měsíční princezna, se plíží posvátnými Stříbřitými lesy a hledá kohokoli, kdo by se opovážil uzmout posvátný světélkující leknín ze stříbrných jezírek bohyně. Na své obří kočkovité šelmě jezdí sebevědomě, hrdá a nebojácná, sladěná s fázemi Měsíce a pohyby vzdálených souhvězdí. Její luk, posázený ostrými úlomky měsíční horniny, čerpá lunární energii a nabíjí její světelné šípy."

				"npc_dota_hero_life_stealer_bio"												"V žaláři Devarque leží v poutech svázaný pomstychtivý kouzelník přemýšlející o útěku. Svoji celu sdílí s blábolajícím stvořením známým jako N'aix, zlodějem, kterého Rada ohavných proklela dlouhověkostí, aby byl jeho doživotní trest za krádeže a podvádění co nejkrutější. Za ta léta zkorodoval spolu s jeho pouty i jeho rozum; N'aix si nezachoval žádné vzpomínky ze svého předešlého života a již nelačnil po svobodě.<br><br>Kouzelník, uvědomivší si, že nalezl ideální tělesnou schránku pro své plány, připravil kouzlo infestace a vyslal svou životní sílu do těla N’aixe s úmyslem přinutit jej obětovat se návalu bláznovství, aby se sám mohl vrátit do svého těla a utéci nezpozorován. K jeho smůle se ale jeho mysl ocitla ve víru šílenství tak silném, že byly smeteny veškeré jeho plány a jeho vůle poražena. Probuzen k vědomí náhlým přísunem čerstvého života, procitl N'aix ze své šílené noční můry a jal se následovat bezejmenný hlas, který naplnil jeho lebku a pobízel ho k jedinému, k útěku.<br><br>Tehdy se zrodil Lifestealer. Tato bytost si našla cestu do podvědomí hlídačů a vojáků a přesvědčila je, aby odemkli zámky a podřezali své druhy. N'aix se přes jejich mrtvá těla dostal na svobodu, avšak dodnes nosí rozbitá pouta jako varování pro ty, které by napadlo jej znovu uvěznit. Uvnitř je ale stále vězněm, protože jeho hlavu obývají dvě mysli, vychytralý zlý tvor beze jména a pán, jehož hlasem se předstíravě řídí."

				"npc_dota_hero_furion_bio"														"Když Verodicia, bohyně lesů, zaplnila všechna zelená místa, vtiskla duši do semínek, nalákala klikatící se prameny vody z hlubin skal a slíbila, že rostliny dostanou veškerou pozornost slunce, uvědomila si, že se její čas naplnil a že stejně jako jeden z listů, které vyrostou ze zasetých zrn, padne, aniž by viděla plody své práce. Bolelo ji, že musí opustit svět, protože klíčky ještě nestihly prorazit skrze půdu a byly tak zranitelné vůči všem nebezpečenstvím. V tu chvíli ve vaku na zrna nalezla poslední semínko, na které při setí pozapomněla. K semínku promluvila jediné slovo a spolkla ho, zatímco klesala k zemi. Její tělo se během dlouhé zimy rozložilo a proměnilo se v humus, který na jaře semínka krmí. A v den jarní rovnodennosti, ještě než se zbytek lesa začal probouzet, ono poslední semínko náhle puklo. Vzešel z něj Nature's Prophet, obdařený nejen silou a moudrostí, ale i Verodiciinou mocí vidět, kde je nejvíce třeba bránit rostlinstvo a také ty, kdo mají to štěstí a mohou Verodicii považovat za svého přítele."	

				"npc_dota_hero_windrunner_bio"													"Lesy na západě dobře střeží svá tajemství. Jedním z nich je i Lyralei, nepřekonatelná lučištnice a oblíbená neteř větru známá jako Windranger. Její rodina byla zabita v bouři v noc jejího narození, když jim vichřice zničila stavení a odnesla všechen majetek. Smršť smrti a destrukce přežilo pouze novorozeně. Během klidu po bouři si šťastného nemluvněte plačícího v trávě povšiml sám vítr, a protože mu ho bylo líto, pozvedl jej do vzduchu a odnesl na okraj sousední vesnice. V následujících letech se vítr k dítěti občas vracel a z dáli sledoval, jak trénuje. Nyní, po rocích výcviku, Windranger svými šípy nemine žádný cíl a dokáže se pohybovat oslepující rychlostí, jako by byla poháněna oním větrem. Smrští šípů vraždí své nepřátele a představuje skoro až sílu přírody."

				"npc_dota_hero_lion_bio"														"Lion, kdysi velmistr čarodějnické tradice Démonických čarodějů, získal u svého lidu slávu za boj na straně světla a spravedlnosti. Přílišná moc a sláva však člověka zkazí. Se svou ohromnou silou, kterou dokázala překonat pouze jeho vlastní ctižádost, byl mág sveden démonem a přidal se na stranu zla výměnou své duše za ještě více prestiže. Začal páchat hrozné zločiny, jež zkazily jeho duši, jen aby byl později zrazen démonem, který uzavřel výhodnější dohodu s nepřáteli. V tu chvíli se zrodil Lionův hněv, jehož síla jej donutila pronásledovat démona zpět do pekel, kde ho zabil, rozerval jeho tělo na kusy a přivlastnil si jeho paži. Nicméně takováto „démonoplastika“ si vybírá krutou daň. Lion byl pozměněn a jeho tělo se změnilo v něco nerozpoznatelného. Pln nenávisti povstal zpět z pekla a začal všechny zabíjet, dokonce i ty, kteří ho dříve nazývali svým pánem, a celý jeho kraj, který jej dříve tak zbožňoval, lehl popelem. Nyní je Lion posledním nositelem tradice Démonických čarodějů. A každý, kdo se vydává za pomocníka nebo studenta tohoto řádu, je brzy zbaven své many a vzápětí jeho ostatky odnáší mírný závan větru."

				"npc_dota_hero_vengefulspirit_bio"												"I ten nejspokojenější Skywrath je navenek pořád jen mrzutý tvor, jehož přirozenou tendencí je mstít se i za tu nejmenší urážku. Vengeful Spirit je ale ztělesněná pomsta. Kdysi známá jako Shendelzare bývala hrdou a nemilosrdnou Skywrathkou, která měla jako prvorozená nárok na trůn Hrůzného hnízda. Dokud ji nezradila její sestra. Z pasti najatého zabijáka se dostala jen s obtížemi a za cenu ztráty svých křídel, kvůli čemuž byla vystavena největšímu ponížení a musela utéci. A pěšky. Shendelzare moc dobře věděla, že bez křídel ji Skywrathští nikdy nepřijmou jako svoji vládkyni a její sestra, ukrytá na nejvyšším místě hnízda, dosažitelném pouze letem, se stala prakticky nedotknutelnou. A jelikož padlá princezna nechtěla žít jako mrzák bez křídel a tak moc toužila po pomstě, uzavřela dohodu s bohyní Scree'auk. V té se vzdala svého těla výměnou za nehynoucí formu energie poháněné pomstou a schopnou činit nesmírné škody ve hmotném světě. Ač tedy stráví věčnost bez křídel, pomsty se zajisté dočká."

				"npc_dota_hero_witch_doctor_bio"												"Ne každému se za život naskytne podobný pohled – šlachovitá silueta pospíchající kupředu, jak se její křivé končetiny a nerovné rysy kolébají do rytmu bizarní chůze a jejich majitel se obezřetně rozhlíží po své další oběti. Na první pohled nepovedená hříčka přírody, na pohled druhý karikaturní figurka se schopnostmi, o kterých by nikdo raději ani neslyšel, a mocnou holí překypující arzenálem kleteb a kouzel. Přesně takový je Zharvakko zvaný Witch Doctor, jenž pochází z hor ostrova Arktura, kde dlouhá staletí jeho rod nabýval a zdokonaloval své poznatky v mnohých zakázaných uměních. Ty nyní Witch Doctor se smrtící přesností používá proti svým nepřátelům. Nenechte se však mýlit, pokud stojí na vaší straně, může být tím nejlepším, co vás kdy potkalo."

				"npc_dota_hero_leshrac_bio"														"Leshrac, zmučená bytost vytržená ze samotného srdce přírody, existuje na pomezí roviny bytí a roviny za okrajem lidského vnímání. Jeho inteligence je tak pronikavá, že nikdy nemůže zapomenout na tu chvíli trýznivé hrůzy, k níž došlo v prvopočátku veškerého stvoření. Této myšlenky nabyl, když se jako velký filozof pokoušel za pomoci chronoptických krystalů proniknout do nitra chodu přírody a byl navždy pozměněn tím ohavným tajemstvím, jež se mu zjevilo. Dnes jsou nejtemnější zákoutí jeho vědění osvětlována pouze plápolající září jeho domýšlivosti. A stejně jako ostatní elementární bytosti, je i on v naprostém souladu s přírodou, avšak v jeho případě se jedná o přírodu hrůznou a ohavnou. On jediný spatřuje krutou pravdu o realitě a nevěří, že je na světě místo pro ty, kdož věří, že vesmír je milý na své dobrotivé obyvatele."		

				"npc_dota_hero_juggernaut_bio"													"Ještě nikdy nikdo neviděl obličej skrytý za maskou Juggernauta Yurnera. Je pouhou spekulací, zda vůbec nějaký obličej má. Yurnero byl za vzepření se svému zkorumpovanému pánovi vyhoštěn ze starobylého Ostrova masek – trest, který mu zachránil život, jelikož ostrov záhy zmizel ve vlnách vyvolaných pomstychtivou magií. Nyní je Yurnero posledním nositelem dlouholeté tradice umění rituálů a šermu Juggernautů z Ostrova masek a jakožto jediný odborník oplývá sebejistotou a odvahou, které jsou výsledkem nekonečných cvičení, při nichž si neustále klade nové a nové výzvy, a je tak den ode dne lepší v práci se svým věrným mečem. Nicméně jeho úmysly jsou neznámé a na hrdinu, který dvakrát přišel o vše, co měl, bojuje jako někdo, kdo bezmezně věří ve vítězství."

				"npc_dota_hero_pudge_bio"														"V krajině nikdy nekončícího masakru, daleko na jihu od Quoidge, korpulentní postava neúnavně pracuje celou noc. Trhá, rve a sbírá údy a vnitřnosti těch, kteří padli, aby bylo za úsvitu bojiště čisté a připravené na další krveprolití. V této prokleté říši nemůže nic shnít nebo se rozložit a žádné padlé tělo se tak nemůže nikdy vrátit do země, ze které vzešlo, bez ohledu na hloubku hrobu. Obtěžován mrchožrouty, kteří jej vyžadují k nakrájení potravy, zdokonaluje Pudge, také zvaný Řezník, své dovednosti s čepelemi, jež jsou ostřejší tím víc, čím déle jsou používány. Svist, svist, bum, maso odpadává z kostí, šlach a vazů jako mokrý papír. Ačkoli měl Pudge pro maso vždy slabost, teprve během století své šichty si oblíbil i jeho vedlejší produkty. Nejprve ukousl kousek svalu, usrkl doušek krve a zanedlouho se zarýval svým hladovým obličejem do trupů padlých, jako pes požírající mršinu. Dnes se i ti, kdo se nebojí smrti, bojí Pudge. A mají proč."

				"npc_dota_hero_bane_bio"														"Když mají bohové noční můry, je to elementál Bane, kdo jim je přináší. Bane, též známý jako Atropos, se zrodil ze strašných snů bohyně Nyctashi. Jako hrůzná síla natolik mocná, aby ji spoutal spánek, se vynořil z dřímot bohyně, nakrmil se její nesmrtelností a ukradením její inkoustové krve na sebe vzal plynnou podobu. Bane je podstatou strachu. Smrtelníkům, kteří uslyší jeho hlas, jsou do ucha našeptávána nejtemnější tajemství a hrdinům se do srdcí vkrádá dlouho zapomenutý pocit bázně. Ani bdělost před ním neochrání, protože stačí kapka jeho černé krve a každý je chycen v pasti nočních můr, jež naučí i největší odvážlivce strachu z temnoty."

				"npc_dota_hero_earthshaker_bio"													"Earthshaker byl, podobně jako golem či gargoyle, také kdysi součástí země, po níž nyní svobodně kráčí. Avšak na rozdíl od zmíněných bytostí byl stvořen z vlastní vůle a není ničím sluhou. Dávno tomu, co neklidně dřímal hluboko pod povrchem, zabalen vrstvou kamene, dokud si nevšiml života volně plynoucího nad ním. Vyklíčila v něm zvědavost.<br><br>A poté, po skončení období zemětřesení, při nichž se v pohoří Nishai působením lavin změnily proudy říčních toků a z mělkých údolí vznikly hluboké propasti, vystoupil z oblaku usedajícího prachu Earthshaker, odhazujíc kolem sebe překážející balvany, jako by to byly pouhé kamínky.<br><br>Vzal na sebe podobu smrtelného zvířete a pojmenoval se Raigor Stonehoof. Jelikož nyní dýchá a proudí v něm krev, může zemřít. Nicméně jeho duše je stále zajedno se zemí, jejíž sílu nosí spoutanou ve svém obrovském totemu, a tak, až se jednou obrátí v prach, země jej přivítá jako svého ztraceného syna."

				"npc_dota_hero_sand_king_bio"													"Písky Třpytivé pustiny jsou živé a vnímavé, celá širá poušť promlouvá sama k sobě, přemýšlejíc o věcech, které může pochopit pouze něco tak rozsáhlého. Jakmile má ale potřebu komunikovat s jinými, omezenějšími formami života, uvolní část sebe a naplní krunýř magické podstaty džinem z Qaldinu. Tato bytost se následně nazývá Crixalis, což v překladu znamená „duše písku“, ale pro ostatní je známa jako Sand King a bere na sebe podobu obrovského pavoukovce, jehož menší příbuzní obývají Třpytivé pustiny. V této formě je ztělesněním své divoké povahy a též strážcem, válečníkem a velvyslancem pouště, jež mu dala život."

				"npc_dota_hero_nevermore_bio"													"Dalo by se říci, že Nevermore, také zvaný Shadow Fiend, má duši básníka. Pravda je ale taková, že má duší tisíce. Za dlouhá léta svého bytí si totiž přivlastnil duše básníků, kněží, císařů, žebráků, otroků, filozofů, všech možných zločinců a přirozeně i hrdinů. Žádná duše mu nedokázala uniknout. Co s nimi ale dělá, není známo. Nikdo totiž ještě nedokázal nahlédnout do Propasti, z níž se Nevermore zjevuje jako úhoř z hvězdných kamenů. Jednu po druhé duše požírá? Rozvěšuje si je po chodbách svého podivného paláce? Nakládá je do magického nálevu? Nebo je snad jen loutkou ovládanou démonickým loutkařem skrze dimenzionální trhlinu? Temnota, kterou kolem sebe svým čirým zlem šíří, však nepovolí nikomu zjistit pravdu. Jeden způsob však existuje. Přidejte svoji duši do jeho sbírky. Stačí počkat, až se Nevermore zjeví."

				"npc_dota_hero_sven_bio"														"Sven, bastard rytíře řádu Vigil, je bledý Meranth, který se narodil a vyrostl v ruinách Pobřeží stínů. Jeho otec byl popraven za porušení kodexu řádu Vigil a jeho matka byla zavržena vlastní rasou. I díky tomu Sven věří v to, že čest se odvíjí podle jedince samého, nikoli jeho společenského postavení. Poté, co i přes veškerou snahu jeho matka zemřela pomalou smrtí, se rozhodl ucházet o místo novice v řádu Vigil, zakrývajíce svoji identitu. Po třináct let studoval v bývalé škole svého otce a učil se řád, podle kterého jsou existence jako on opovrženíhodné. A poté, v den, kdy měl složit svůj slib, vzal Vyvržený meč, rozetnul Svatou přilbici a spálil Kodex ve Svatém ohni řádu. Nyní je z něj rytíř, navždy osamocený potulný rytíř následující pouze svůj vlastní řád a neodpovídající nikomu jinému než sobě."

				"npc_dota_hero_phantom_assassin_bio"											"Některé děti jsou skrze proroctví vybrány k výchově u Zahalených sester, řádu, který považuje vraždu za posvátnou část přírodního řádu. Sestry určují své cíle pomocí meditací a věšteb, přičemž nepřijímají žádné kontrakty a nikdy své cíle nelikvidují z politických či válečných důvodů. Jejich zabíjení se neřídí žádným systémem a může se zdát až náhodné. Jak král, tak obyčejný sedlák či hrobník se může ocitnout jako další na seznamu. Pokud tedy vraždy nějaký systém přeci jen mají, znají ho pouze Zahalené sestry, které vraždy berou jako vážené rituály, v nichž je čest být obětí. Phantom Assassin je pouze jednou z mnoha, neznámo kolika vražedkyň bez jakékoli identity. Může být zabita a na její místo přijde další. Nebo sama může jinou nahradit. Celý řád je zahalen nesmírným množstvím tajemství a jediné, co tak známe, je jméno právě této Phantom Assassin, které několikrát navzdory zákazu šepotem vyřkla. A to jméno zní Mortred."

				"npc_dota_hero_skeleton_king_bio"												"Po nespočet let budoval král Ostarion na pozůstatcích svých nepřátel své království. Nedělal to, protože musel, ale proto, aby zabil čas při kralování, jemuž, jak se zdálo, se musel věnovat navždy. Věřil, že dokud bude stavět věže pro svůj palác, nezemře. Avšak nakonec zjistil, že žil ve lži… že kosti nevydrží věčně. Zrazen vším lidským se proto rozhodl svou nadvládu permanentně prodloužit přechodem na přízračnou energii, nejčistší formu energie získávanou z určitých umrlých temných duší. Doufal, že když své tělo prodchne přízračnou energií, bude žít věčně. A proto při tisíciletém slunovratu zvaném Noc přízraků započal svou přeměnu, při které potřeboval, aby jeho poddaní nasbírali dostatek duší pro úspěšné dokončení rituálu. Nikdo neví, kolik jeho šampiónů tehdy zemřelo, důležité ale je, že když ráno povstalo slunce, společně s ním povstal i Wraith King. Ten nyní jen málokdy sedí na svém zářícím trůnu, jelikož putuje se svým obrovským mečem po svých panstvích a od každého požaduje věrnost, která nekončí smrtí."

				"npc_dota_hero_drow_ranger_bio"													"Křestní jméno Drow Ranger zní Traxex – jméno dávané zakrslým a výjimečně ošklivým příslušníkům rasy Drow. Té však samotná Traxex není příslušníkem. Její rodiče byli cestovateli v karavaně přepadené bandity, jejichž hlučná jatka nevinných rozdmýchala hněv obyčejně klidných Drowů.<br><br>Když lítá bitva dosáhla svého konce, nalezli Drowové mezi zničenými vozy schoulenou malou holčičku a rozhodli se, že ji zde nemohou nechat napospas osudu. Už jako malá excelovala Traxex v dovednostech, na kterých si Drowové zakládají, a dokonale ovládala plížení, byla tichá a skvěle se dokázala skrývat. Dalo by se až říci, že když ne vzhledem, minimálně duší byla skutečnou členkou Drowů. Ale jak rostla, pomalu ale jistě začala převyšovat své adoptivní rodiče a mimo toho nevypadala vůbec jako oni. Připadala si škaredá, protože její rysy byly jemné a symetrické, naprosto bez bradavic a hrubých vousů.<br><br>Odcizená své rase se rozhodla žít sama v lesích. A od té doby se mezi cestovateli proslýchá, že když se ztratili v lese, narazili na neskonale krásnou lučištnici, jež je z hlubin lesa pozorovala, ale než se k ní zvládli přiblížit, jako sen nad ránem zmizela. Taková Drow Ranger skutečně je, svižná, nenápadná, ledově přitažlivá a schopná z dáli vyslat jediný mrazivý šíp, kterým nepochybně zasáhne svůj cíl."

				"npc_dota_hero_morphling_bio"													"Po nespočet věků se temnotou mezi světy, držena v těsných gravitačních okovech vzdáleného slunce, proháněla masivní koule ledu, tajemná kometa bez známého zrodu či určení. V předvečer legendární Vloyské války však byla ze své nekonečné pouti vytržena a srazila se se zemí, propalujíce se skrze nebesa a zanechávajíce za sebou na noční obloze zářivou stopu, již obě armády pochopily jako znamení začátku bitvy. A zrovna ve chvíli, kdy se šiky střetly podél břehů úzké řeky, se zmrzlá koule v záblesku nezměrného žáru roztavila a ze svých spárů vypustila Morphlinga, elementární sílu nepředvídatelnou a nezadržitelnou jako samotný oceán. Jakmile Morphling dopadl na zem, instinktivně na sebe vzal podobu prvního generála, který se odvážil překročit vodu, aby ho následně počastoval smrtícím úderem. A zatímco se spolu v zuřící bitvě utkávali nejrůznější válečníci, Morphling měnil jednu podobu za druhou, absorbujíce všechny schopnosti těchto zvláštních stvoření. V jednu chvíli pěšák, poté lučištník, pak zas jezdec… Když nakonec padl poslední voják, měl Morphling ozkoušeny všechny role a konec bitvy se stal jeho novým začátkem."

				"npc_dota_hero_bloodseeker_bio"													"Bloodseeker Strygwyr je rituálně posvěcený lovec dvojčat Trhanců, vyslaný z mlhou zahalených vrcholů pohoří Xhacatocatl v honbě po krvi, jíž jeho vladaři Trhanci vyžadují ke svému nasycení takové množství, že kdyby se měli živit obyvateli hor, dávno by je všechny vyhubili. Strygwyr proto na popud krvavých kněží pohoří opouští, aby vyhledal a prolil co nejvíce krve, jejíž energie proudí skrze posvátná znamení na jeho zbraních a zbroji přímo ke dvojčatům. Za léta svojí služby si už při pátrání osvojil vytrvalost nemilosrdného psa a v boji krutost zuřivého šakala. A říká se, že pod jeho maskou lze v návalu krvavého ukájení spatřit rysy Trhanců, přímo ovládajících svého lovce."

				"npc_dota_hero_axe_bio"															"Mogul Khan si už jako pěšák armády Rudá mlha dal za cíl stát se jejím generálem. A tak, bitvu za bitvou, krvavým řáděním dokazoval své schopnosti a stoupal v řadách armády strmě vzhůru. Nutno však dodat, že tomuto kariérnímu růstu řádně napomáhala Mogulova nezdravá touha jít za vítězstvím i přes mrtvoly. V tomto případě mrtvoly spojenců. Během sedmiletého tažení skrze Tisícero ples jeho hvězda nadále stoupala a počet jeho spojenců nadále klesal. V noci konečného vítězství se poté Mogul prohlásil za generála Rudé mlhy a přivlastnil si titul „Axe“. Jeho pluky však zely prázdnotou. Ano, mnoho z nich zemřelo v bitvě, nicméně Axeho sekyra byla také zbarvena spojeneckou krví. Jakmile se tyto novinky roznesly do světa, jen málokdo se odhodlal sloužit pod Axem, jenže tomu to ani za mák nevadí, neboť ví, že armáda složená z jednoho muže, je tou nejlepší."

				"npc_dota_hero_phantom_lancer_bio"												"Obyvatelé vzdálených vesnic na pólu neměli ani zdání o válce zuřící v srdci království. Jedinou starostí v jejich životech bylo jen rybaření a nakrmení rodiny. Nicméně válka se dostala i k nim. Do jejich vesnice přišli vzbouřenci verbovat muže schopné boje. A tak se pokorný kopiník Azwraith rozhodl pomoci při urovnávání míru v celé zemi, a tím pádem i v jeho rodné vesničce. Společně se svými příbuznými byl umístěn do linie vojáků útočících přímo na pevnost mága Vorna. Ztráty v řadách útočníků byly nezměrné. Jak se probíjeli směrem k pevnosti, potkávali neustále množství obránců, až nakonec zůstal jen samotný Azwraith. Rozzuřený nad ztrátou svých bratrů postupně překonal všechny mágovy pasti a stráže. A tak se stalo, že obyčejný rybář dorazil až na vrcholek do Vornovy svatyně.<br><br>Oba spolu bojovali celou noc, Azwraith se svým kopím a mág se svou holí, a kolem nich stále zuřil chaos. Nakonec Azwraith s ohlušujícím výkřikem svého soka propíchl. Ale mág nezemřel jen tak, vybuchl do miliónů střípků světla, jež pronikly do protivníkova těla společně s nezměrnou silou. Poté co se prach usadil, si Azwraith uvědomil, že stojí v hloučku jemu podobných. Každý byl oblečený jako on, každý byl ozbrojený jako on a cítil, že každý i myslel na to samé, co on. Jak slyšel přibližující se kroky spojenců, nařídil fantomům, aby se schovali, a ti začali jeden po druhém mizet. Jak válečníci dorazili do svatyně, uviděli hrdinu, jenž porazil mága. Když se k němu ale přiblížili, zmizel. Rybář stojící před nimi nebyl nic jiného než jen další fantom."

				"npc_dota_hero_razor_bio"														"Ze všech tajemných sil obývajících Podzemí je Razor, Bouří zrozený, tou nejobávanější. Se svým bičem z blesků neúnavně stráží Úzké bludiště, tu zrádnou pavučinu chodeb, ve kterých se duše padlých rozdělují podle inteligence, prohnanosti a vytrvalosti. Razor, kroužíce nad bludištěm, shlíží na bezradné duše a čas od času k nim vyšle spalující výboj, který je jak potrestá, tak popožene vstříc zářícím východům nebo temným nekonečným jámám. Razor sám je věčným ztělesněním dominantní síly, již užívá s chladnokrevnou vypočítavostí a jíž se chlubí, čímž naznačuje cynické uspokojení svojí prací."

				"npc_dota_hero_storm_spirit_bio"												"O Storm Spiritovi by se dalo říci, že je silou přírody, jelikož jde doslova o vítr a počasí uvězněné v lidské podobě. Ale jaké to bouřlivé, veselé a nezkrotné podobě! Storm Spirit vnáší do každého okamžiku energii stejně jako rozverný příbuzný, kterého každý máme! Ale nebylo tomu tak vždy a jeho stvoření provázela velká tragédie. Před mnoha generacemi kvůli suchu a hladomoru umírali na planinách za Horami nářku spousty tamních obyvatel. Prostý elementarista jménem Thunderkeg se proto rozhodl použít zakázané kouzlo, aby vyvolal ducha bouře a požádal jej o déšť. Rozzuřený smrtelníkovou smělostí se však duch známý jako Raijin rozhodl celou zemi zpustošit nezměrnými větry a povodněmi. Thunderkeg se této nadpozemské bytosti nemohl ani zdaleka rovnat. Alespoň dokud na sebe neseslal sebevražedné kouzlo, jímž Raijina uvěznil ve svém těle a spojil jejich osudy v jeden. Thunderkegův bezbřehý smysl pro humor tak splynul s Raijinovou enormní mocí a zrodil se veselý Raijin Thunderkeg, nadpozemská bytost, která nyní světem putuje ve fyzické podobě."

				"npc_dota_hero_crystal_maiden_bio"												"Paní ledu Rylai se narodila v mírném podnebí a již během svého dětství stráveného po boku své ohnivé sestry Liny si uvědomila, že její vrozené sympatie k ledu a chladu činí všem kolem ní akorát potíže. Potůčky a horské řeky zamrzaly ve chvíli, kdy se k nim přiblížila, zrající plodiny byly spáleny mrazem a ovocné sady se měnily v ledová království bez čehokoli živého. A tak, když se její rodiče rozhodli sestru Linu poslat na jih, čekala samotnou Rylai cesta na sever na Pomrzlé pláně, kde se jí ujal Ledový čaroděj přebývající v poustevně vytesané do vrcholku ledovce zvaného Modré srdce. Po dlouhém a náročném studiu ji čaroděj konečně prohlásil za připravenou cvičit o samotě, přenechal jí své obydlí a vstoupil do ledovce ke svému tisíciletému spánku. Mrazivé umění nyní Rylai ovládá natolik dobře, že se jí nikdo nemůže rovnat, možná ani její bývalý učitel."

				"npc_dota_hero_kunkka_bio"														"Jako admirál mocné claddishské flotily byl Kunkka pověřen ochranou svých domovských ostrovů poté, co démoni Cataractu začali zabírat území živých. Po několika letech malých potyček a neustále sílících zákeřných útoků vyslali démoni celou flotilu svých masožravých lodí na Rozechvěné souostroví. Sebevražední mágové z Claddu v zoufalství provedli svůj nejmocnější obřad a vyvolali duchy předků, aby ochránili jejich lodě.<br><br>Ale ani duchové nebyli démonům rovnými soupeři, a tak Kunkka, sledujíce, jak jeho lodě klesají na dno jedna za druhou, za pomoci svých předků marně sváděl boj se silami z jiného světa. Nicméně když byla bitva v plném proudu, něco v té vřavě démonů, mužů a duchů muselo přivolat čtvrtou stranu konfliktu, která doteď dřímala v hlubinách. Kolem zbylých lodí se vztyčily mohutné vlny a uprostřed nich se objevil Mealrawn, bůh hlubin. Jeho obrovská chapadla obepjala jak lodě duchů, tak lidí, a za víření vody a větru je přitáhla k Maelrawnovi.<br><br>Co se poté stalo, nikdo neví, avšak přeživší démoni kvapně opustili svůj domov a zmizeli neznámo kam, zatímco Kunkka zůstal admirálem, nyní však pouze jediné lodi, lodi duchů, která neustále opakuje své poslední chvíle v oné bitvě. Jestli během jejího zničení Kunkka zemřel, o tom se můžeme jen dohadovat. Dokonce ani Tidehunter, který Malerawna vyvolal, si není jistý."

				"npc_dota_hero_warlock_bio"														"Jako hlavní kurátor a vedoucí oddělení akvizicí Mystických archívů Ultimyrské akademie byl Demnok Lannik neúnavným pátračem po ztracených, vzácných a zakázaných svazcích. Pokud zvěsti naznačovaly, že se v daných místech mohou stále ještě nacházet brožury se spisky z prvních dob, nebyl pro něj žádný zakletý chrám dostatečně hrozivý a žádná jeskynní cesta dostatečně zrádná, aby jej v obavě o vlastní život odradily od hledání. Nicméně často jeho zkoumání probudilo hněv strážců jím navštívených oblastí, a tak se nakonec rozhodl, že si bude muset osvojit umění magie. A jelikož se do studia pustil s takovou vervou, jakou zasvětil hledání svazků, stal se nejmocnějším warlockem akademie za dobu tak krátkou, že většina studentů by za ni nestihla dokončit ani svoji akademickou práci. Když si nakonec vyřezal hůl z ďábelského dubu, hned do ní uvěznil duši z Vnějších pekel. Nyní se už jen nemůže dočkat dne, kdy nalezne i poslední ztracenou knihu kouzel, aby se mohl pustit do psaní svého vlastního temného grimoáru. Ten bude bezpochyby velmi poučný."

				"npc_dota_hero_zuus_bio"														"Pán nebes Zeus, otec bohů, se o všechny hrdiny stará, jako kdyby byly jeho naříkajícími neposlušnými dětmi. Avšak poté, co byl nesčetněkrát přistižen při milostných pletkách se smrtelnými ženami, mu jeho božská manželka konečně dala ultimátum: „Pokud smrtelníky tak moc miluješ, běž a staň se jedním z nich. Pokud dokážeš svou věrnost, vrať se ke mně jako můj nesmrtelný manžel. Pokud ne, zůstaň a zemři s těmi svými stvořeními.“ Zeus zjistil, že její logika (a magie) je nevyvratitelná a s plánem proto souhlasil. Od té doby se chová tak slušně, jak jen to jde, protože nesmrtelnosti si váží mnohem více než smrtelníků, ale aby skutečně dokázal svoji oddanost, musí pokračovat ve vítězení na bitevním poli."

				"npc_dota_hero_tiny_bio"														"Tinyho zrození je záhadou, o které sám neustále přemýšlí. Nyní je kamenným obrem, ale čím býval kdysi? Úlomkem golemovy paty? Střepinou vymetenou z dílny sochaře? Fragmentem Tváře Garthosu? Poháněn zvědavostí tak neúnavně cestuje světem a hledá svůj původ, své rodiče, svůj lid. A jak se tak toulá, nabývá na váze a velikosti, protože síly, které běžně trhají menší skály, u něj způsobují nezastavitelný růst."

				"npc_dota_hero_puck_bio"														"Ačkoli Puck na první pohled vypadá jako rozpustilá a dětinská bytost, pravda se skrývá jinde. Jakožto dračí víla, tvor žijící dlouhé věky, musí Puck strávit bezpočet tisíciletí v dětské podobě. Technicky vzato tak Puck skutečně je dětinský, avšak to bude i v době, kdy ze současných měst nezbyde nic než prach. Jeho motivy jsou tudíž nevyzpytatelné a to, co se jeví jako hra, může ve skutečnosti sloužit mnohem temnějším účelům a jeho vylomeniny mohou vést k vážným problémům. Především co se týče životů jeho nepřátel."

				"npc_dota_hero_dazzle_bio"														"Všichni mladí akolyté řádu Dezun musí projít řadou obřadů, aby se z nich stali kněží stínů. Posledním z těchto obřadů je trýznivá spirituální cesta skrze říši Nothl, nepředvídatelnou oblast, z níž se ne každý vrátí. A ti, kdo se vrátí, mnohdy zešílí. Nebo vykazují podivné schopnosti. Tak jako tak, všichni jsou touto cestou pozměněni.<br><br>Dazzle, poháněn touhou po znalostech, byl nejmladším ze svého kmene, který o tento obřad požádal. Zprvu byl řádem odmítnut s tím, že je příliš mladý. To jej však neodradilo a stařešinové, vycítivší v něm cosi mimořádného, nakonec k obřadu svolili.<br><br>Dazzle tak vypil posvátný lektvar, posadil se k ohni a zatímco ostatní kolem tančili, on otevřel bránu do éterické říše Nothl, kde je světlo na místě temnoty a naopak, a došel k procitnutí, že jeho krásné léčivé světlo, lahodící naším očím, je ve skutečnosti zlou silou a nejtemnější skutky jsou uskutečňovány za oslnivé záře. Intuice stařešinů byla vskutku prorocká, Dazzle se z cesty vrátil jako kněží stínů tak mocný, že mu nebylo rovno, disponujíce silou léčit i ubližovat. Nyní svého daru využívá v boji, a to nadmíru užitečně; nepřátelé se třesou, zatímco spojenci mají sil na rozdávání."

				"npc_dota_hero_rattletrap_bio"													"Rattletrap je vzdálený příbuzný Snipera a Tinkera a stejně jako mnoho dalších obyvatel Keenu, i on si kompenzuje svůj malý vzrůst důvtipem a používáním všemožných přístrojů. Jakožto syn syna hodináře byl Rattletrap mnoho let vychováván pro vedení rodinného podniku, ale poté i do údolí plných nevinných lidí vtrhla válka a zanechala za sebou pouze doutnající sutiny dříve prosperujících vesnic. Těsně předtím, než se tak stalo s vesnicí jeho předků, řekl mu umírající otec: „Tvým řemeslem je nyní boj.“<br><br>A jelikož jen špatný řemeslník viní za neúspěch své nástroje, Rattletrap se nikdy nevymlouval. Jakmile pohřbil svého otce společně se sutinami celé vesnice, jal se přeměnit sebe sama v nejdokonalejší nástroj zkázy, jaký svět kdy viděl. Přísahal, že už nikdy nebude zastižen nepřipravený, a díky svým schopnostem sestavil napájené mechanické brnění nazvané Clockwerk, vedle něhož zbroje rytířů z cizích krajů vypadaly jako předimenzované plechovky. Nyní Rattletrap zůstává naživu pomocí přístrojů – stal se z něj malý, ale smrtelně nebezpečný válečník, jehož dovednosti v ničení jsou téměř automatizované a jehož mechanizované zbraně udělají krátký proces s každým, kdo nevěří, že tohle je úsvit nového věku válek. Jaký nadešel čas? Správně, čas Clockwerka!"

				"npc_dota_hero_lich_bio"														"Dokud byl mrazivý mág Ethreain naživu (a tedy ještě nebyl Lichem), používal svoje schopnosti k terorizování a zotročování celých království. Avšak jeho poddaní, podporovaní několika zoufalými čaroději, časem sebrali dost odvahy na to, aby se mu postavili – vyzbrojeni lanem zakletým natolik, aby nikdy nepovolilo, mága přivázali k nepředstavitelně těžkému závaží a svrhli jej do tůně, o níž se říkalo, že je bezedná. Nebyla.<br><br>Ethreain asi po roce klesání dopadl na výčnělek. Tam spočinul, mrtvý, ale netlící, do té doby, než se objevil geomancer Anhil, který se rozhodl ověřit legendu o údajně bezedné Černé tůni. Po několika pokusech se olovnice zamotala do provazů, jimiž byl spoután utopený mág, a Anhil z hlubin vytáhl nečekaný poklad. Domnívajíce se, že oživením mrtvého Liche získá odpovědi na otázky týkající se tůně, se pustil do rozvazování a jednoduchého obřadu vzkříšení. K jeho smůle byli však tou dobou mrtvi a zapomenuti i potomci Ethreainových nepřátel, takže jej neměl kdo varovat a Anhil byl odsouzen k záhubě. Jakmile Liche oživil, byl jím pozřen."

				"npc_dota_hero_tidehunter_bio"													"Tidehunter, také známý jako Leviatan, byl kdysi šampionem Potopených ostrovů, avšak jeho motivy jsou stejně záhadné jako jeho rasa. Všichni víme, jak jsou pro suchozemce důležité obchodní trasy a jak jsou vzestupy a pády národů ovlivňovány tím, kdo právě ovládá otevřené moře. Nicméně téměř nikdo neví o podvodních trasách a o tom, jak nespočty krutých bitev rozdělily části dna mezi soupeřící kmeny Meranthů. Lidé sice s Meranthy uzavřeli křehkou dohodu, jež nám umožnila nahlédnout pod hladinu na rozsáhlost tamních říší, ale jejich politika je pro nás příliš složitá a neprůhledná. Zdá se, že právě tyto a jiné malicherné spory s lidmi začaly Leviatana unavovat, a tak se vydal jednat na vlastní pěst, oddaný pouze bohu hlubin, velkému Maelrawnovi. Proto nyní Tidehunter pátrá v mělkých vodách po lidech a Meranthech, aby jim mohl zkřížit cestu. Největší nenávist však chová k admirálu Kunkkovi, který je jeho odvěkým nepřítelem, nicméně důvod, proč tomu tak je, je navždy ztracen někde v hlubinách oceánu."

				"npc_dota_hero_shadow_shaman_bio"												"Rhasta se narodil v Krvácejících kopcích. Byl pouze hladovějícím mládětem, když se ho ujal potulný švindlíř. Takový, který by vám za dva měďáky předpověděl osud, za tři vykastroval vepře a za pět udělal vašim synům obřízku. Za dobré jídlo by si pak oblékl svůj šamanský oděv, četl by ze svých starobylých knih a seslal kletbu na vaše nepřátele. Jeho podivné mládě – z části troll z kopců, z části... něco jiného – pracovalo jako jeho asistent a vneslo mu do obchodů trochu exotiky.<br><br>Tato dvojice putovala skrze zkažené země, vždy o krok napřed před podvedenými zákazníky, vždy o město napřed před pronásledujícími strážci. Jednoho dne si švindlíř uvědomil, že jeho mládě by mohlo předvádět něco, o čem zatím pouze snil. Jeho chráněnec měl nadání. Nadání, kterého si zákazníci cenili. A tak mladý Rhasta vtrhl před davy a s ním se zrodilo obchodní jméno Shadow Shaman. Oba dva dál pokračovali od města k městu, čarovali za peníze a reputace Shadow Shamana rostla. Nakonec však byli dostiženi svou minulostí a byli přepadeni davem podvedených klientů. Švindlíř byl zabit a Rhasta poprvé použil svých sil k temnotě – zmasakroval prostoduché útočníky. Poté pohřbil svého milovaného mistra a nyní využívá svých sil ke zničení všech, kdo by mu chtěli ublížit."

				"npc_dota_hero_riki_bio"														"Riki se narodil jako prostřední dítě do velké dynastie Tahlinů. Zatímco jeho starší bratr byl připravován pro trůn a mladší sourozenec opečováván a rozmazlován, prostřední a nejmenší z bratrů se narodil jako stvořený pro umění neviditelnosti. Právě toto umění, které si neustále pěstoval, mu zachránilo život té noci, kdy byl jeho lid zrazen a jeho rodina vyvražděna. Malý, mrštný, soběstačný a využívající kouř jako úkryt dokázal jako jediný z rodu utéct a svou cestu z královských dvorů si prosekal za pomoci výhody překvapení, tiše podřezávaje krky nepřátelských válečníků jeden za druhým. Nyní, osvobozen od svých královských povinností, využívá Riki svého talentu v nové službě. Je neviditelným zabijákem, který umlčuje své nepřátele a neustále piluje svoje schopnosti s nadějí, že jednou nastane den, kdy se bude moci pomstít těm, jež zavraždili jeho rodinu a připravili jej o dědictví."

				"npc_dota_hero_enigma_bio"														"O původu Enigmy není nic známo. Existují pouze příběhy a legendy, z nichž většina je zahalena rouškou tajemství a jež se dědí z generace na generaci. A to je více než příhodné, protože Enigma sám je tajemstvím, které lze popsat pouze takto: „Jde o univerzální sílu, pojídače světů, ztělesnění prázdnoty, jednou hmotné, jindy nehmotné – přízrak ve všech rovinách.“<br><br>Existují příběhy o tom, že kdysi býval mocným alchymistou, který se snažil odhalit všechna tajemství vesmíru a byl zaklet pro svou aroganci. Jiné legendy zase praví o podivném stařešinovi, který byl ztělesněním propasti – o pokrouceném hlasu z temných počátků vesmíru předtím, než se zrodilo první světlo. A pak tu jsou i další legendy, které Enigmu popisují jako první zhroucenou hvězdu – složitou a myslící černou díru. Ne že by na tom ale záleželo. Důležité je, že jeho motivace je neznámá a jeho moc neúprosná, což může znamenat značné problémy pro život jako takový."

				"npc_dota_hero_tinker_bio"														"Boush pochází z drobné rasy Tinkerů, která je známá pro svoji inteligenci, vynalézavost a problémový vztah k magii. Je dáno hrdostí, že Tinkerové přežívají díky svému důvtipu a využívají pouze ty přírodní síly, které mohou být získány pomocí rozumu. Nutno dodat, že to někdy vede ke značným potížím, což může potvrdit i sám Boush. Jako hlavní badatel přírodních zákonů totiž jednou vedl rozsáhlý intelektuální výzkum týkající se fungování přírody a v pověstmi opředených a mlhami zahalených pustinách Fialové plošiny vybudoval podzemní laboratoř. A ač se on a jeho kolegové vysmívali čarodějům a nebezpečí, které představují pro tento svět, byli to právě oni, kdo ze zvědavosti otevřeli magický portál do jakési sféry mimo jejich chápání. Netrvalo dlouho a z podzemní laboratoře začala stoupat černá mlha, která zahalila Fialovou plošinu do temnoty, z jejíhož nitra se neustále ozývaly hrůzné zvuky. Jediný, kdo z Tinkerů katastrofu na Fialové plošině přežil, byl Boush, kterému se podařilo uniknout jen díky důvtipu a zařízením, jež měl s sebou."

				"npc_dota_hero_sniper_bio"														"Kardel Sharpeye se narodil hluboko v horských údolích Knollenu, kde už od dob, které nikdo nepamatuje, přežívali lidé lovením podivných skalních příšer, které se usadily na útesech nad vesnicí. Z dálky je stříleli a poté ze země sbírali jejich pozůstatky. Sharpeye patřil mezi nejlepší lovce, pro které byla puška skoro jako další končetina a výstřel byl stejně přirozený jako dotek.<br><br>V den svého předvolání, kdy měl konečně získat své právoplatné místo ve vesnici, měl Sharpeye podstoupit pradávnou zkoušku. Jedinou střelou musel sestřelit jednu z bestií dolů z útesu. Minout znamenalo přijít o čest. Celá vesnice tam stála a sledovala ho. Sharpeye vystřelil a zvíře padlo. Dav se začal radovat. Jakmile však byly sebrány pozůstatky, celá vesnice ztichla, neboť stařešinové zjistili, že kulka proletěla příšeře skrze prostřední oko a zůstala uvíznutá v sevřené čelisti. Toto špatné znamení bylo součástí temného proroctví, které předpovídalo střelci, který výstřel provedl, velkou sílu, ale bohužel i vyhnanství. Sniper Sharpeye tak musel kvůli vlastním dovednostem odejít od svého lidu. Vrátit se může až tehdy, kdy dokončí proroctví tím, že se na bojišti stane legendou."

				"npc_dota_hero_necrolyte_bio"													"Za časů velkého moru byl z důvodu rychlé smrti svých nadřízených na pozici kardinála povýšen Rotund'jere, temný mnich se sklony ke zlu. A zatímco ostatní příslušníci řádu se vydali na pomoc nemocným, nový kardinál se izoloval uvnitř katedrály v Rumusque a zarytě pracoval na svém plánu získat majetek umírajících boháčů. Dosáhl toho tak, že jim nasliboval duchovní odměny, pokud podepsali předání svých pozemských statků. Jakmile začal mor ustupovat, všimli si jeho chování lidé z vyšších kruhů, kteří jej shledali vinným z kacířství, nařídili mu službu mezi sbory léčícími mor a navíc jej očarovali kouzly, jež mu měla zajistit dlouhotrvající nemoc a pomalou smrt. S čím však nepočítali, byla jeho vrozená imunita. Rotund'jere se nakazil neštovicemi, ale nezemřel. Naopak, zesílil a stal se z něj morový mág, papež nákazy, samozvaný Necrophos. Nyní putuje světem, rozšiřuje mor a s každou další vesnicí, kterou vyplení svou pouhou přítomností, dále nabírá na síle."

				"npc_dota_hero_slardar_bio"														"Slithereen Slardar je jedním z Temných, strážců bohatství potopených měst a pod mořskou hladinou pohřbených pokladů. V temných oblastech velkých oceánských propastí se proplétá místy s tajnými poklady a číhá na podvodní zloděje vyslané do hlubin chamtivými suchozemskými čaroději. Slardar je naprosto loajální a jeho nemluvná nátura skrývá znalosti i těch nejtajnějších zákoutí moře. Často, i navzdory nesmírné bolesti, kterou mu jas Slunce působí, musí vyplouvat na mělčinu, ať už aby zjistil, zda někdo neplánuje proti hlubinám spiknutí, nebo aby dohnal těch pár šťastlivců, kterým se podaří něco ukrást z Potopené klenotnice. A vzhledem k tomu, že celý svůj život strávil pod enormním tlakem nezměrné váhy moře, je slithereenský strážce Slardar připraven ukončit životy všech, kteří se postaví jeho účelu, jedinou ranou."

				"npc_dota_hero_beastmaster_bio"													"Karroch se narodil do venkovské rodiny. Matka mu zemřela při porodu a jeho otec, kovář posledního krále Slomu, byl ušlapán k smrti, když bylo hochovi pět let. Karroch se poté zavázal sloužit v královském zvěřinci, vyrůstaje mezi veškerou zvěří královského dvora: lvi, opicemi, vysokou zvěří a také méně známými stvořeními, která byla sotva uvěřitelná. Když bylo chlapci sedm let, jeden průzkumník přivedl bestii, jakou ještě nikdo předtím nespatřil. Přitaženo před krále v řetězech, zvíře promluvilo, i když se jeho ústa ani nepohnula. Jeho slova zněla: „Prosím o svobodu.“ Král se jen pousmál a nařídil, aby bestie vystupovala pro jeho pobavení. Když však stvoření odmítlo, udeřil ho Žezlem šílenství a nařídil odvléci ho zpět do stájí.<br><br>V následujících měsících mladý Karroch pašoval zraněnému stvoření potraviny a léčivé ampulky, avšak podařilo se mu pouze zpomalit jeho zánik. Zvíře beze slov promlouvalo k chlapci a časem jejich pouto zesílilo natolik, až chlapec zjistil, že dokáže zvířeti odpovídat. A nejen to, dokonce zvládl promlouvat ke všem stvořením královského zvěřince. V noc, kdy zvíře zemřelo, se chlapec rozzuřil. Podnítil zvířata ve zvěřinci k povstání, rozrazil závory jejich klecí a rozpoutal tak v paláci běsnění. Poslední král byl ve všem tom chaosu roztrhán a chlapec z panství unikl na hřbetu jelena, kterého předtím osvobodil. Nyní je Karroch dospělý, avšak o svou schopnost komunikovat se zvířaty nepřišel a stal se z něj Beastmaster, válečník spjatý s divokostí přírody."

				"npc_dota_hero_venomancer_bio"													"V Kyselinových džunglích na ostrově Jidi všem stvořením ve vnitřnostech bublá kyselina a v žilách protéká jed. Vůbec nezáleží na tom, jestli se tato stvoření jen tak prohání, lezou nebo se snáší mezi světélkujícími výhonky, z nichž odkapává žíravá míza. A i v tomto toxickém zvěřinci je Venomancer uznáván jako ten nejjedovatější. Před dávnými věky kořenář jménem Lesale přeplavil Fradjský záliv na svém člunu, když hledal účinné výtažky, které by mohly být extrahovány z kůry a kořenů. Místo toho však nalezl ztělesněnou noční můru. Po deseti kilometrech v džungli Jidi se Lesale setkal s ještěrem kamuflovaným za epifyta. Lesale do něj omylem šťouchl a byl uštknut. V zoufalství použil svou částečnou znalost místního rostlinného bohatství a smíchal jed (jemně přiškrceného) ještěra s nektarem orchideje obranné, aby smísil protijed. Chvilku předtím, než se ho úplně zmocnila černá paralýza, do sebe vstříkl skrze trn orchideje protijed a okamžitě upadl do bezvědomí.<br><br>O sedmnáct let později se na místě, kde skonal, něco rozvířilo a vyplivlo výsledek dlouhé akumulace humusu: Venomancera. Nyní už nebyl kořenářem Lesalem, nýbrž smrtonošem Lesalem. Jeho mysl byla vymazána a jeho maso bylo stráveno a nahrazeno novým typem hmoty. Hmoty, která vznikla spojením jedu ještěra s otráveným povrchem orchideje. Kyselinové džungle ostrova Jidi poznaly nového pána. Takového, u kterého i ti nejkrutější predátoři brzy pochopili, že aby si zachránili své mrzké životy, musí se buď sklonit, nebo zahrabat. Ponurý ostrov se pro něj však časem ukázal jako příliš omezující a také ho odtud táhla jakási vnitřní lidská touha hluboko v srdci. Proto se Venomancer Lesale vydal pryč v honbě za novými jedy... a také za novými úmrtími, která přinese."

				"npc_dota_hero_faceless_void_bio"												"Darkterror, zvaný také Faceless Void, je návštěvník z Claszureme, sféry postavené mimo čas. Zůstává záhadou, proč tento tvor z jiné dimenze věří, že bitva o Kameny odplaty stojí za cestu do naší fyzické roviny, ale zdá se, že nerovnováha sil v našem světě zřejmě zapříčinila důsledky i v sousedních dimenzích. Čas pro Darkterrora nic neznamená, je to pouze způsob, jak ublížit nepřátelům a pomoci spojencům. Jeho obsáhlá znalost vesmíru mu dala obrovský nadhled, ale i přesto dokáže brát věci v bitvě velice osobně."

				"npc_dota_hero_death_prophet_bio"												"Krobelus byla prorokem smrti – což je jedna z cest, jak vyložit osud nejbohatším z těch, kdož se chtějí podívat za závoj smrti. Ale po letech vyzvídání životní cesty pro ostatní se rozhodla začít pátrat po stopách vlastního osudu. Když se smrt odmítla vzdát svých tajemství, pokusila si je koupit svým vlastním životem. Ale i tato nejvyšší cena se ukázala jako nedostatečná.<br><br>Smrt se jí totiž vyhýbala, znovu a znovu, a stále skrývala svá nejhlubší tajemství. Její zášť rostla. Jiní umírají navždy – proč ne ona? Proč se pouze ona vracela zpět ke břehům života s takovou neúnavnou pravidelností? Proč nebyla hodna jediné věci, kterou všechny ostatní živé bytosti považují za samozřejmost? Přesto se nedala odradit.<br><br>Pokaždé když vstala z hrobu, přivedla část smrti s sebou. Přízraky ji následovaly, stejně tak jako fragmenty její roztříštěné duše, její krev proudila nepatrně a ektoplasmaticky a strašliví tvorové soumraku ji považovali za svou příbuznou… Její život zlehka vyprchával s každým skonem a tak se začalo zdát, že je její konec na obzoru. Jak se její zasvěcení smrti znásobovalo, bez žádného jiného zákazníka kromě ní samé, Krobelus se vrhala stále náruživěji do propasti smrti s úmyslem naplnění proroctví, o nějž usilovala a kterému unikala: aby se jednou Death Prophet již nikdy více nenavrátila ze sevření smrti."

				"npc_dota_hero_pugna_bio"														"V rodišti Pugny, poblíž průduchů z hlubin podsvětí, stával lámaistický klášter zasvěcený umění Zapomnění, které čerpá svou moc právě z energie podsvětí. Velmistr tohoto chrámu před lety zesnul a odebral se do Zapomnění, zanechávajíce akademii bez vůdce. Ihned po mistrově smrti proto regenti tohoto chrámu začali s věšteckými rituály, aby se dozvěděli, v co se jejich mistr reinkarnoval. Všechna znamení ukazovala, že se nachází v bezprostředním okolí. Ve stínu chrámu se rozprostíralo několik vesniček i s jejich sady a náměstími plnými smějících se dětí.<br><br>Pugna, starý pouze třináct měsíců, byl jedním z kandidátů, a tak byl s dalšími dvěma dětmi v předurčený den předveden do chrámu, kde je lámové posadili před hromadu opotřebovaných relikvií, ceněný majetek svého bývalého velmistra. Netrvalo dlouho a jeden z chlapců sáhl po porfýrové hůlce, jež tomuto lámovi patřila... a strčil si ji do nosu. Rozpustilá dívka si vylovila amulet, který také patřil lámovi, a v mžiku ho spolkla. Pugna na ně chladnokrevně pohlédl, pousmál se a obě děti sežehl smaragdovým plamenem, který je v mžiku proměnil v popel. Poté popadl hůlku a amulet a vykřikl: „Moje!“ Regenti vyhoupli rozradostněného Pugnu na svá ramena, zabalili ho do rouch svého velmistra a pospíchali s ním k trůnu dříve, než se změní jeho nálada. Do pěti let lehl popelem i chrám samotný, což Pugnu nesmírně potěšilo..."

				"npc_dota_hero_templar_assassin_bio"											"Lanaya, Templar Assassin, prošla před nalezením svého poslání kuriózní cestou. Posedlá vědeckými fakty, strávila své dětství pečlivým studiem zákonů přírody – nahlížením do magických a alchymistických grimoárů, prováděním experimentů z ohořelých zbytků z Fialových archivů a zapamatováváním si poznatků učenců z Keenu. Ač byla tichá a mlčenlivá už od přírody, získávání těchto objektů pro studium vylepšilo její schopnosti plížení. Nebýt tak nespolečenská, určitě by se stala notoricky známou mezi místními spolky jako zaučující se zloděj. Místo toho ji však její výzkum zavedl do mnohem temnějších koutů.<br><br>A tam svým působením neodemkla studnici znalostí o vesmíru, nýbrž dveře v přírodě: vstup do Tajného chrámu. Myslitelé sídlící za tímto portálem ji už očekávali. A sdělili jí, že pokud se k nim přidá, odpoví jí i na otázky, které lidské pokolení ještě ani nezačaly trápit. Přísahala, že udrží tajemství, a začala svou touhu po vědění uspokojovat ve službách chrámu. Za každého nepřítele, kterého vymaže z povrchu zemského, odhalí další střípek tajemství."

				"npc_dota_hero_viper_bio"														"Když Vipera odchytil sadistický čaroděj, aby si jej ochočil, Viper to kupodivu ocenil. Přeci jen se díky tomu konečně dostal z uzavřených a nudných hlubin podsvětí, kde byla jeho rasa před miliony let uvězněna pohyby tektonických desek. Nějakou dobu tak předstíral, že nemůže utéci, a doufal, že se přiučí černé magii čarodějem praktikované. Avšak brzy si uvědomil jednu důležitou skutečnost – jen málo kouzel je tak smrtících jako toxiny, kterými jako Netherdrake disponuje už od narození. Nechal proto kyselinou prožrat mříže svojí klece, vyklouzl ven, plivnul čaroději jed do očí a odletěl pryč, dát světu najevo, kdo je tu novým pánem."

				"npc_dota_hero_luna_bio"														"Jak mohla takto hluboko klesnout? Byla jednou z klanu Pohroma planin, nemilosrdná vůdkyně lidí i bestií, schopná rozsévat teror, kdekoli se jí zachtělo. Teď se nacházela daleko od domova, napůl šílená z hladu a měsíců putování. Její armáda byla mrtvá nebo přeměněná na něco horšího. Jak tak stála na kraji starého lesa, pozoroval ji z větve pár svítících očí. Něco krásného a zároveň smrtícího si při soumraku hledalo potravu. Bez vydání zvuku se to otočilo a odešlo. Popadl ji vztek. Pevně sevřela svou rezavou dýku a zaútočila na šelmu. Byla odhodlaná získat zpět alespoň špetku své zašlé slávy, nicméně svůj cíl nechytila. Třikrát zahnala šelmu mezi kameny a stromy a třikrát byla svědkem toho, jak se tvor mění v blednoucí stín utíkající hlouběji do lesa. Nicméně úplněk ozařoval celý les, a tak bylo snadné zvíře stopovat.<br><br>Poté, co došla na mýtinu na vysokém kopci, uviděla velkého čekajícího tvora. Když vytáhla dýku, tvor zařval a rozeběhl se proti ní. Už se zdálo, že si pro ni na tomto zvláštním místě přijde smrt. Stála vzpřímeně, klidně a připravená na cokoliv. Bestie se k ní rychlostí blesku přihnala a vytrhla jí dýku z ruky. Poté zmizela v lese. Nastalo ticho. Začaly se k ní přibližovat postavy v kápích. Pietním tónem jí sdělily, že Selemene, bohyně Měsíce, si ji vybrala, vedla a testovala. Nevědomky prošla posvátnými obřady řádu Temného měsíce, válečníků ze Stříbřitých lesů.<br><br>A tak byla postavena před volbu: buď se stane členkou řádu Temného měsíce a služebnicí bohyně Selemene, nebo opustí lesy a už se nikdy nevrátí. Ani chvilku neváhala. Chopila se příležitosti, zanechala za sebou svou krvavou minulost a povstala jako Luna z řádu Temného měsíce, obávaná měsíční jezdkyně a nemilosrdná a loajální strážkyně Stříbřitých lesů."

				"npc_dota_hero_dragon_knight_bio"												"Po letech hledání bájného praještěra narazil rytíř Davion na neuspokojivého soka – dříve obávaný Slyrak zestárl, ochabl, jeho křídla byla potrhána, poslední šupiny počínaly hnít a jeho tesáky se změnily na tupé výstupky. Vzato kolem a kolem nebyl více nebezpečný nežli krabička navlhlých sirek.<br><br>Rytíř, nespatřujíce v jeho zabití žádnou čest, se už chtěl dát na odchod a svého soupeře nechat v klidu zemřít, když tu se mu do mysli vloudily jakési myšlenky. To mu Slyrak tiše šeptal svou prosbu, aby jej Davion poctil smrtí v boji. Davion souhlasil a za svůj čin byl posléze odměněn více, než očekával. Jakmile totiž zaklesl svůj meč do Slyrakovy hrudi, probodl drak jeho hrdlo svým drápem. A jak se jejich krev mísila, drak rytířovi předal všechnu svoji sílu a staletí vědomostí. Smrt draka poté pouto zpečetila a na místě se zrodil Dragon Knight, v jehož útrobách dřímá síla draka, kterou svým povelem dokáže vyvolat. Nebo je to drak, který v sobě vyvolává rytíře…"

				"npc_dota_hero_dark_seer_bio"													"Mazaný stratég, který dokáže být v případě potřeby rychlý jako blesk a který poráží své nepřátele nikoli ostrými zbraněmi, ale silou své mysli – to je Dark Seer Ish'Kafel, jehož hlavní předností je schopnost kdykoli zvrátit boj ve svůj prospěch. Dark Seer, jenž pochází z místa, které sám nazývá jako „země za zdí“, zůstává pro všechny záhadným; jakýsi bojovník ze sféry za závojem této reality.<br><br>Kdysi býval velkým generálem svého lidu a statečným obráncem božského krále Damathryxe. Během posledních dnů Velké války v pohraničí však byla Dark Seerova armáda rozmetána mnohonásobnou přesilou. Tváří v tvář jisté porážce učinil poslední zoufalý čin: odvedl síly nepřátel do bludiště mezi zdmi a v posledních chvílích, těsně předtím, než byl zajat, přešel na druhou stranu – a poté zdi navěky uzavřel výbuchem uvolněné temné energie. Když se však usadil všudypřítomný prach, Dark Seer zjistil, že sice zachránil svůj lid, ale také si uvědomil, že na slunce hledí kdesi v jiném světě, neschopen návratu. Nyní je odhodlán prokázat svou pověst jakožto vojenský stratég a přísahal, že dokáže tomuto novému podivnému světu, že je největší taktik, jaký zde kdy žil."

				"npc_dota_hero_clinkz_bio"														"Na úpatí Krvácejících kopců se rozprostírají obrovské lesy – místo zvané Haven. Zde, v krajině dehtových jezírek, která shromažďují černou krev hor, vládne benevolentní rukou král-kouzelník Sutherex. A žil zde i ochránce Havenu Clinkz, který si svou reputaci vydobyl díky svému mistrnému zacházení s lukem. Po třech stech letech vlády Sutherexe však z šestého pekla povstal démon Maraxiform a začal si lesy přivlastňovat. Na to král reagoval vyřčením neporušitelného kouzla, které mělo zajistit tomu, kdo démona zabije, nekonečný život.<br><br>Nevědom kouzla se Clinkz pustil do boje, aby bránil svoji zem před útokem ohnivého démona. Podařilo se mu Maraxiforma zatlačit až k samotné bráně šestého pekla, aby na jejím ohnivém prahu oba svedli svůj rozhodující souboj. Když těžce raněný démon z posledních sil nechal vybuchnout pekelné ohně kolem, vystřelil Clinkz svůj poslední šíp a démona zabil. Oheň však pohltil celou krajinu, zapálil dehtová jezírka a začal spalovat Clinkze zaživa. Než ale stihl shořet úplně, začalo působit královo kouzlo, a nebohý lučištník tak byl zachován ve svém bezbožném stavu, odsouzen neustále prožívat svoji smrt. Stala se z něj bytost z kostí slepených nenávistí, jež na své věčné cestě neustále provází dech pekla."

				"npc_dota_hero_enchantress_bio"													"Může se zdát, že Aiushtha je pouze nevinné, bezstarostné stvoření z lesů. A i když je to pravda, v žádném případě to není její celý příběh. Aiushtha velmi dobře rozumí utrpení, které se děje světu přírody. Putovala daleko, předaleko, skrze lesy plné světla i temnoty, za každého období a počasí, získávala přátele, šířila noviny a přinášela radost a uspokojení, kamkoli přišla. Protože ve světě zamořeném válkami jsou lesy srovnávány se zemí, aby mohly být staveny lodě a obléhací stroje. A dokonce i v místech, kde je mír, je les kácen, aby mohlo být jeho dřevo použito pro stavbu příbytků nebo zatopení pod krbem.<br><br>Aiushtha slyší nářky a stížnosti malých nenápadných tvorů, kteří potřebují porost a listy ke svému přežití, naslouchá těm, které nechce nikdo jiný poslouchat, a šíří jejich příběhy do světa, přičemž věří, že její dobrá nálada je kouzlem, které samo o sobě dokáže přislíbit zelenější budoucnost."

				"npc_dota_hero_omniknight_bio"													"Purista Thunderwrath byl tvrdě bojující, cestami ošlehaný a nesmírně loajální rytíř, který přísahal věrnost řádu, v němž vyrůstal jako panoš starých slavných bojovníků. Většinu svého života strávil ve službách Vševědoucího. Pak ale začala svatá válka a byl povolán do služby. Své rozkazy nikdy nezpochybňoval, alespoň dokud měl sílu a svou zbrklou statečnost, kterou mu dávalo jeho mládí. Avšak během dlouhých let výpravy většina starších zemřela a byla pochována v obyčejných hrobech na krajích bahnitých stezek. Čím více jeho bratrů umíralo v bitvách proti divokým příšerám, jež se odmítaly podřídit Vševědoucímu, a čím více jeho vlastních panošů ubývalo z důvodu neustálých přepadů, epidemií a špatné vody, tím více přemýšlel Thunderwrath nad významem slibu, který složil, a nad významem výpravy vůbec.<br><br>Po hluboké meditaci se nakonec rozloučil se svou armádou a započal dlouhou cestu zpět do jeskyněmi prolezlých útesů Emauracu. Zde se snažil promluvit s kněžími sloužícími Vševědoucímu, což si žádný rytíř před ním ještě nikdy nedovolil, a kněží se jej za to pokusili hodit do jámy obětování. Avšak ani o píď s ním nehnuli. A jak tak před nimi stál, začal rytíř najednou zářit svatým světlem – rozhodl se mu zjevit samotný Vševědoucí. Starý hierofant jej proto následující týdny vedl až přímo do nejnižší, nejsvatější komnaty ze všech svatých komnat. Tam však nečekalo ani ztělesnění moudrosti a porozumění, ani nějaká vytesaná relikvie vyžadující představivost, aby se v ni dalo věřit, ale přímo sám stařešina. Ne že by v těchto skalách dlouhé věky pouze přebýval – on je stvořil.<br><br>Vševědoucí vytvořil ohromnou skořápku z minerálů této planety okolo sebe jako obranu proti nesčetnému množství hrůz z vesmíru. Alespoň to tedy tvrdil. A Omniknight, kterému bylo v ten den odhaleno ještě více dalších pravd, už neměl důvod zpochybňovat svou víru, i kdyby se ukázalo, že Vševědoucí je jen uvězněný lhář. Jeho tažení již mělo alespoň nějaký význam. A není pochyb, že božské síly, kterými nyní disponuje a s pomocí kterých dodává sílu svým spolubojovníkům, jsou opravdové."

				"npc_dota_hero_huskar_bio"										"Osvobozen od muk posvátné říše Nothl otevřel Huskar své oči a spatřil marnotratného kněze stínu Dazzla, jak nad ním udržuje mocné zaklínadlo. Za pomoci starobylých rituálů řádu Dezun byla Huskarova duše zachráněna z věčnosti. Ale stejně jako všichni, kdo navštívili Nothl, i on pocítil, že je nezvratně změněn. Jeho životní síla již nadále není otrokem jeho těla. Stala se zdrojem jeho neuvěřitelné moci. Každičká prolitá kapka krve se navrátila s desetkrát hrozivější, spalující energií. Avšak tento nově nalezený dar Huskara rozzuřil, protože záchranou z Nothlu mu Dazzle odepřel místo po boku bohů. Jeho vlastní svatá oběť byla odepřena.<br><br>Po čase se stařešinové řádu rozhodli rozšířit svůj vliv a shodli se, že právě Huskar by se mohl stát vlivným nástrojem v jejich tažení. Jenže stát se pouhou zbraní pro řád, který mu odepřel jeho právo na zrození, ho rozzuřilo ještě více. S prvními plameny války na obzoru utekl ze svého pradávného domu, aby našel nové spojence. A zároveň hledal záminku hodnou k uvolnění síly, kterou by mohla přinést jeho nejvyšší oběť."

				"npc_dota_hero_night_stalker_bio"												"O Night Stalkerovi nejsou známy žádné informace, pouze příběhy. Pradávné příběhy propletené s historií každé rasy a každé kultury. Příběhy o časech, kdy ještě neexistoval den a vládu držela pouze noc podporující příšery temnot tehdy svět obývající. Příšery jako Balanar.<br><br>Říká se, že když pak zemi zalilo světlo prvního dne, všechny tyto příšery zmizely. Až na jednu. Night Stalker, ztělesnění samotného zla, zůstal a ujal se role prvotního nočního zla, takzvaného strašáka, který byl povoláván, aby rozséval strach mezi neposlušnými dětmi. Jeho působení však sahá mnohem dál, za tuto roli. On totiž opravdu sleduje neopatrné, bezbranné, ty, jež sešli z osvětlených cest i ty, kteří nedbali na varování svých nejbližších. Night Stalker je živoucím důkazem, že i ty nejhorší noční můry jsou skutečné..."

				"npc_dota_hero_broodmother_bio"													"Celá staletí se Black Arachnia, též zvaná Broodmother, skrývala v temnotách lávových tunelů pod doutnajícím kráterem hory Pyrotheos a v bezpečí vychovávala milióny pavoučat, která následně posílala hledat kořist na povrch. Po nějakém čase však na svazích vyhaslého vulkánu vztyčil Ptholopthales, vezír chamtivosti, zikkurat z magnetovce a liboval si, jak všichni zloději, kteří se tento magnetický kámen pokusí odcizit, budou muset nejprve překonat pavouky zasypané chodby.<br><br>Po tisíciletích klidu se tak Arachnia ocitla v obklopení neustávajícího přísunu zlodějů, lapků, statečných rytířů a urozených jinochů. Všichni sice vypadali výživně, ale zároveň neúnosně narušovali vývoj jejích potomků. Znavená vetřelci se Broodmother rozhodla navštívit Ptholopthalese a když se ukázalo, že nehodlá přistoupit na kompromis, zabalila jej do hedvábného vlákna a uložila stranou, aby se později stal zlatým hřebem speciální narozeninové hostiny.<br><br>Bohužel nepřítomnost pána zikkuratu ještě více nabudila novou generaci nezvaných hostů. Ve chvíli, kdy jeden nemotorný dobrodruh zašlápl Arachnino novorozeně, došla jí trpělivost. Sama se vydala na povrch s úmyslem zbavit svět možných vetřelců. I kdyby měli zhynout všichni, hlavně ať je znovu zajištěn bezpečný domov pro její cenné potomstvo."

				"npc_dota_hero_bounty_hunter_bio"												"Když pronásledovaní vypráví příběhy o Bounty Hunterovi Gondarovi, nikdo z nich si není jistý, co je ve skutečnosti pravda. Šeptají si o tom, jak byl jako malý chlapec opuštěn a svoje sledovací schopnosti se naučil, aby mohl vůbec přežít. Jiní prý zase slyšeli, že po válce osiřel a byl odveden slavným lovcem Soruqem, aby se naučil umění boje s dýkami, zatímco spolu drancovali tmavé lesy. A další zase věří, že byl uličníkem toulajícím se v nejrůznějších uličkách, vyrůstal ve společnosti kapsářů a zlodějů a byl vyučován v mystifikaci a skrývání se. V hluboké divočině u táboráků vypráví jeho oběti fámy o Gondarových činech a šíří tak mezi sebou ještě více strachu. Říkají, že to byl právě on, kdo po letech vysledoval krále Goffa poté, co se šílený vládce kdesi ukryl, a jako důkaz přinesl jeho hlavu i žezlo. Že právě Gondar pronikl do tábora rebelů na Vysokém sedle a přivedl legendárního zloděje Bílou kápi do rukou spravedlnosti. A že to byl právě on, kdo ukončil kariéru lovce Soruqa, který byl odsouzen za zabití princova pekelného draka. Zvěsti o neuvěřitelných Gondarových schopnostech se šíří dále a dále a každý, kdo je vypráví, k nim postupně přidává ještě více neuvěřitelností a zvěstí o chycení dalšího nepolapitelného. Pronásledovaní ví, že za správnou cenu lze nalézt každého. A že za správnou cenu mohou ve stínech na strach narazit i ti nejmocnější."

				"npc_dota_hero_weaver_bio"											"Látka stvoření vyžaduje neustálou péči, jinak by se potrhala, a kdyby se náhodou přetrhla úplně, celý svět by se vrátil nazpátek. Prací Weaverů je udržovat látku pevnou a opravovat opotřebovaná místa. Také mají za úkol bránit ji před tvory, kteří ji hryzají a do roztřepených částí kladou vajíčka, protože jinak by vylíhlá mláďata pozřela veškerou existenci. Weaver Skitskurr byl mistr pověřený dohlédnout na to, aby byla jedna z menších záplat pevně přišitá a netrhala se. Tato práce ho však v žádném případě neuspokojovala. Pořád přemýšlel nad tím, že na jím obhospodařovaných částech již nedochází ke tvorbě; Stav je utkal a pokračuje dál. Místo pouhého udržování chtěl Skitskurr tvořit – plést světy podle své fantazie. A proto začal na své části látky dělat malé změny. Nicméně vzrušení z tvorby pro něj bylo příliš návykové a jeho tahy byly čím dál tím větší a čím dál více měnily vzor, který Stav vytvořil.<br><br>Pak však přišly stráže a svými nůžkami odpáraly celý Weaverův svět, který z kosmického gobelínu v mžiku zmizel, a to včetně Weavera samého. Skitskurr se ocitl sám, oddělen od svého druhu, což by byla pro jakéhokoliv jiného Weavera muka. Ale Skitskurr měl radost, konečně byl volný a měl možnost tvořit sám pro sebe a začít něco nového. Materiály na utkání nové reality byly všude kolem něj. Jediné, co musel udělat, aby je získal, bylo rozpárat stávající svět až do posledního švu."

				"npc_dota_hero_jakiro_bio"											"Dokonce i mezi magickou zvěří je dvojhlavý drak považován za podivína. Napůl tvořený ohněm, napůl ledem a zcela plný hněvu. Takový je Jakiro, který plachtí nad zuhelnatělými a zmrazenými bojišti a dští zkázu na všechny, kdož by proti němu chtěli pozvednout zbraně. Je pravidlem, že hnízda draků Pyrexae obsahují dvě vejce, z nichž se vylíhnou mláďata ihned od narození hnaná touhou zabít svého sourozence. Díky těmto pudům je zajištěno, že přežijí pouze ti nejsilnější a druh zdárně pokračuje. Jakiro se však nedopatřením přírody vylíhl z jednoho vejce a v jeho těle se zkombinovaly síly ohně a ledu. Na první pohled handicap, na pohled druhý monstrum, před nímž je každý nucen pokleknout."

				"npc_dota_hero_batrider_bio"										"Mezi obyvateli džungle Yama Raskav neexistuje něco jako harmonie. I ten nejmenší náznak slabosti znamená okamžitou smrt kousnutím, rozdrápáním, rozpůlením nebo zašlápnutím. Povídá se, že Rider byl ještě chlapec, když ho během čistění pole od plev unesl obrovský netopýr hledající si kořist. Ale tento jinoch dostal nápad – vyšvihl se z pařátů příšery na její záda a svým náčiním ji ovládl. Let sice skončil krvavým pádem, ale hoch pln opojení z letu zjistil, že našel svoje nové poslání.<br><br>Jak každým rokem rostl, vracel se na pole své rodiny a často vyčkával v keřích, aby znovu prožil vzrušení z blížící se smrti v podobě přilétajících čelistí nebo pádu z velké výšky. Jak léta ubíhala, jeho zapálení sílilo. Procházel ty nejhustší lesy a s každým průzkumem se dostával dále a dále, až konečně v srdci vší nehostinnosti našel cestu do jeskyní. Říká se, že když Rider v předvečer horké letní noci vstupoval dovnitř, neměl nic než kus lana, láhev tekuté kuráže a velkou odhodlanost ještě jednou ucítit svěží vánek..."

				"npc_dota_hero_chen_bio"											"Chen se narodil v bohem zapomenuté Hazhadalské pustině, kde žil společně s kmeny vyhnanců ve spalujícím žáru pouště. Používáním starobylé metody očarování zvířat si Chenovi lidé ochočili locuthi, zakrnělé draky, kteří tavili pouštní písek ve sklo používané pro zachytávání sezónního deště. Chenův klan bojoval každý den na pokraji smrti hladem a žízní se svými sousedy a dokonce i mezi sebou. Nicméně jednou udělali osudovou chybu a přepadli špatnou karavanu.<br><br>V následující krvavé bitvě byl Chenův klan poražen. Obrnění rytíři Foldu provedli rychlý proces se všemi locuthi, kteří útočili a umírali ve vlnách. A po dracích začali padat i příslušníci kmene. Chen zápasil, sekal a málem zahynul. Poražený, klečíc na kolenou, vzdoroval své popravě s pokorou, nabízejíc svůj krk čepeli. Zaražen Chenovou statečností, odložil kat svůj meč. Namísto čepele dostal Chen nabídku: zemřít nebo se změnit. Chen si zvolil druhou možnost. Přidal se k Foldu a vysloužil si své vlastní brnění. Nyní nabuzený svým konvertováním a stále schopný očarovat zvířata hledá nevěřící a představuje jim jejich poslední odměnu."

				"npc_dota_hero_spectre_bio"						"Stejně jako vyšší úrovně energie hledají cestu k nižším energiím, Spectre známá jako Mercurial je bytost intenzivní a násilné energie, kterou neodolatelně přitahují výjevy svárů probíhajících ve fyzickém světě. Zatímco její běžný spektrální stav překonává smyslová omezení, pokaždé když se fyzicky projeví, je zasažena ztrátou sebe sama – nikoli však účelu. Při boji se její identita roztříští a znovu přeskupí, načež si začne uvědomovat, že je Mercurial a všechny ostatní přízraky jsou pouze stíny jí, jediné pravé Spectre. Soustředění poté uvědomění následuje v boji o přežití – do popředí se znovu prodere její pravá mysl a zde zůstane až do vítězství či porážky, kdy překročí hmotu a obnoví se zpět v nehynoucí podobě Spectre."

				"npc_dota_hero_doom_bringer_bio"						"Lucifer. Ten, který hoří, ale není pohlcen plameny. Ten, který požírá, ale není nasycen. Ten, který zabíjí svým hořícím mečem s dušemi na špičce a přináší zkázu všem, kteří se mu odváží postavit. Kdysi oblíbený generál z říše za hranicí světla je nyní Padlým, který se provinil hříchem vzdoru: odmítl se podvolit.<br><br>Za tento hřích bylo jeho jméno šestkrát odzvoněno na velkém zvonu ve Vashundolu a jeho křídla byla šest a šedesátkrát propálena. Nemajíc křídla, vypadl s rozzuřeným řevem Lucifer z pout, která ho držela ve světle, a spadl na zem. Byl vyhoštěn z ráje a octil se v kráteru na poušti. Nyní útočí bez smilování, bez motivu, jako jediný tvor schopný volně přecházet mezi všemi sedmi temnými dimenzemi. Doom, spoutaný nevyhnutelnými potřebami a posilněný nepředstavitelnými schopnostmi, si s sebou nese vlastní peklo všude, kam se pohne. A díky jeho odhodlání mu jednou bude patřit celý svět."

				"npc_dota_hero_ancient_apparition_bio"											"Kaldr, též zvaný Ancient Apparition, je obraz promítající se z prostoru mimo čas. Z prostoru chladného a nekonečně prázdného, který předcházel vesmíru a očekává jeho konec. Kaldr je, Kaldr byl, Kaldr bude… a to, co vnímáme, ta síla, kterou vykazuje, je jen tou nejslabší ozvěnou skutečného věčného Kaldra. Někteří věří, že jak bude vesmír stárnout a jeho poslední chvíle bude čím dál tím blíž, o to jasnější a silnější Kaldr bude – že zatímco se bude přibližovat konec věků, Ancient Apparition bude mládnout, jeho ledové sevření přiměje veškerou hmotu zastavit a jeho obraz bude vrhat světlo tak jasné, že na něj nepůjde pohlédnout. A v tu chvíli již Kaldr nebude pouhým zjevením."

				"npc_dota_hero_ursa_bio"													   	"Válečník Ulfsaar je nejdivočejším členem svého medvědovitého kmene, ochráncem své země a svého lidu. Během dlouhé zimy, kdy matky spí se svými mláďaty, hlídají samci území nahoře. Jsou to neúnavní a ostražití ochránci starých zvyků. Poté, co Ulfsaar zaslechl šířící se zvěsti o rostoucím zle, vypravil se za hranice svého divokého zalesněného domova s úmyslem vyhledat a zničit hrozbu přímo u zdroje, předtím, než bude moci ohrozit jeho lid. Ursa je pyšný tvor s čistým a silným duchem, naprosto důvěryhodný a spolehlivý spojenec a ochránce."

				"npc_dota_hero_gyrocopter_bio"												"Poté, co se celý život účastnil válek, nepokojů, povstání a revolucí, se Aurel rozhodl, že už toho zažil dost. Odešel do důchodu a kromě několika drobností a značné renty si tento bývalý inženýr odnesl i něco mnohem zajímavějšího: dlouho zapomenuté a nedodělané schéma Gyrocopteru, světově prvního létajícího stroje ovládaného ne kouzly, ale člověkem. Pro svůj odpočinek si vybral místo u neznámé tropické sopky Archipelago, kde se pustil do práce na tomto stroji.<br><br>Jak léta ubíhala, přibývalo čím dál tím více nefunkčních prototypů. Aurel začal pochybovat o tom, zda je vůbec možné mechanický létající stroj postavit. Po deseti letech strávených v ústraní se Aurel v jedno slunečné odpoledne posadil do svého posledního prototypu, očekávaje opět selhání. Vytáhl kabel ze zapalování, zakryl si hlavu a čekal na výbuch. Nicméně k jeho velkému překvapení se začal vznášet a po několika panických manévrech stroj i stabilizoval. Po hodině už dokázal létat společně s racky ve větru a se zatajeným dechem se jen užasle rozhlížel a vychutnával si pohled na krajinu.<br><br>Jak se začalo stmívat, rozhodl se Aurel vrátit zpět do své dílny. Nicméně přesně ve chvíli, kdy otočil svůj stroj, prolétla jeho křídlem dělová koule. Když se mu podařilo dostat se z vraku, začal plavat k nejbližší pevnině, přičemž zahlédl, že loď, jež po něm vystřelila, začala trosky vyzvedávat. Když se o pár dní později vrátil do své dílny, začal Aurel pracovat na dalším Gyrocopteru, tentokrát ale schopném unést mnohem těžší a nebezpečnější náklad."

				"npc_dota_hero_spirit_breaker_bio"											"Spirit Breaker Barathrum je mocná bytost panské a nelítostné elementální inteligence, která se rozhodla přesunout do světa hmoty, aby se zúčastnila událostí ovlivňujících i sféru, odkud pochází. Za tímto účelem si vytvořil podobu, jež mu dobře poslouží, a to jak v našem světě tak i mimo něj. Tato fyzická podoba si propůjčuje silné stránky tohoto světa a mísí rysy skotu a opic – rohy, kopyta a ruce – jako vnější znaky jeho vnitřních kvalit: síly, rychlosti a lstivosti. A kruh, který má v nose, je připomínkou toho, že slouží skrytému pánu, a že svět, ve kterém působí, je pouze stínem světa skutečného."

				"npc_dota_hero_alchemist_bio"												"Pro rodinu Darkbrewů byla chemie nejen posvátnou vědou, ale hlavně tradicí, ve které ještě žádný Darkbrew neukázal tolik tvořivosti, ambicí a odhodlání jako mladý Razzil. Ten se však po dosažení plnoletosti rozhodl rodinnou tradici opustit a zkusit štěstí při výrobě zlata pomocí alchymie.<br><br>Aby si získal slávu, nechal také rozhlásit, že přemění celou horu na zlato. Po dvou dekádách výzkumu, utrácení a příprav ale jeho pokus totálně selhal a Razzil byl okamžitě uvězněn za rozsáhlé škody, které při něm napáchal. Avšak Razzil nebral nic na lehkou váhu a začal hledat, jak z vězení uniknout, aby mohl dál pokračovat ve výzkumu.<br><br>Příležitost se mu naskytla, když zjistil, že jeho spoluvězněm je divoký ork. Po dlouhém přesvědčování, aby ho ork nesežral, začal Razzil připravovat tinkturu z plísně a mechu rostoucích na kamenných zdech. Uběhl týden a nápoj byl konečně hotov. Když jej ork vypil, získal ohromnou sílu, v záchvatu zuřivosti vyrval mříže cely a začal se probíjet skrze zdi a nebohé stráže.<br><br>Brzy se oba bývalí vězni ocitli ztraceni kdesi hluboko v lese, kam je následovala pouze brázda z trosek, žádní mravokárci. Účinky lektvaru brzy vymizely a ork začal vypadat klidně a šťastně; zajímal se, co bude dál. Nakonec se dohodli, že zůstanou spolu, a vydali se kamsi hledat suroviny, které Razzil potřeboval na opětovné provedení své alchymistické přeměny."

				"npc_dota_hero_invoker_bio"													"V prvotní podobě, někteří by řekli nejmocnější, byla magie především uměním paměti. Nebylo zapotřebí žádných technologií, hůlek nebo jiných náležitostí, pouze mysli mága. Všechny ozdoby rituálů byly jen mnemotechnické pomůcky připomínající praktikantům mnohé podrobnosti konkrétních duševních vzorců odemykajících magickou moc.<br><br>Největší mágové těch dnů tak byli ti obdaření nejlepší pamětí. I přesto bylo vyvolávání nadmíru složité a všichni mágové se museli specializovat. Nejzasvěcenější z nich mohli doufat, že se během života naučí tři, maximálně čtyři kouzla. Obyčejní mágové byli spokojeni, když znali dvě a nebylo neobvyklé, když vesničtí mágové uměli pouze jedno – a to se ještě, ve vzácných případech, kdy byli povoláni, museli poradit s knihou.<br><br>Avšak mezi těmito dávnými praktikanty zářila jedna výjimka, génius nesmírného intelektu a podivuhodné paměti: Invoker Garral . Už jako mladý zvládal ne čtyři, ne pět a dokonce ne ani sedm kouzel. Okamžitě dokázal vyvolat deset kouzel. Mnoho dalších se naučil, ale shledal je zbytečnými, a jakmile je docvičil, vymazal je navždy z mysli, aby tak uvolnil místo pro další, více praktická kouzla. Jedno takové kouzlo bylo Sempiternal Cantrap – kouzlo dlouhověkosti tak silné, že ti, kdo jej použili v prvních dnech světa, jsou stále mezi námi (pokud nebyli rozdrceni na atomy).<br><br>Většina z těchto takřka nesmrtelných žije poklidným životem a obává se přiznat své tajemství. Invoker však není z těch, co by skrývali své dary. Je prastarý, zvládá více než všichni ostatní a v jeho mysli je překvapivě stále místo pro nezvykle vysoké sebevědomí... a samozřejmě ta kouzla, kterými se bude bavit až do skonání světa."

				"npc_dota_hero_silencer_bio"												"Nortrom, příslušník sedmé a poslední generace pečlivě šlechtěného rodu, byl vychován starověkým řádem Aeol Drias, aby se stal nejlepším kouzelníkem, kterého svět kdy poznal. Měl být vyvolený, výsledek dvousetletého pečlivého párování těch správných lidí. Měl být válečným kouzelníkem, který přinese slávu řádu a zničí jeho úhlavní nepřátele, rytíře Foldu.<br><br>Vyrůstal společně s dalšími mladými kouzelníky v chrámu skrytém v horách v Hazhadalské pustině, kde jeho mentoři čekali na to, až Nortrom předvede své síly. Zatímco jiní studenti se pyšnili ovládáním ohně, ledu a jiných zaříkadel, seděl Nortrom tiše v ústraní. Neuměl totiž nic víc než jednoduchý Hex. Přiblížily se závěrečné zkoušky, Nortrom však stále neovládal žádnou magii. Znechucení mentoři mu za smíchu ostatních dětí spílali. „Nejsi kouzelník,“ usnesla se rada. Nicméně Nortrom se neodplazil pryč. V den závěrečných zkoušek se postavil čelem všem, kteří se mu posmívali. Tehdy se jeho mentoři naučili důležitou věc: nedostatek magie může být magií nejlepší. Nortrom umlčel kouzlem všechny mladé mágy, a poté je postupně porazil v boji jeden na jednoho. Bojoval, dokud nestanul jako šampión celého řádu Aeol Drias. Přesně, jak předpovídalo proroctví."

				"npc_dota_hero_obsidian_destroyer_bio"										"Harbinger, jediný člen panské a autoritativní rasy, střeží sám okraj Nicoty a chrání hranici světa u propasti. Stoje na krystalickém povrchu okrajových světů, pozoroval ze své nekonečně dlouho trvající stráže hvězdy, připraven na jakýkoliv útok z temných hlubin vesmíru. Uvnitř jeho mozku lze slyšet zvuky znějící jako proroctví, temnou hudbu, která je předzvěstí příchodu nepředstavitelných věcí, nestvůr tak hrůzných, že ani naše fantazie si je nedokáže představit. A tyto nestvůry se mají začít zajímat o náš svět. Zaměstnán svým bděním, nevěnoval Outworld Destroyer pozornost věcem dějícím se blíže ke Slunci. Nicméně poslední výkřik Prastarých a jeho neblahé tušení zlých věcí přicházejících zevnitř ho donutily přesunout se na válečné planiny. Harbingerovo místo v našich proroctvích je jasné: On je předzvěstí příchodu horších věcí. Ale jeho příchod je sám o sobě věcí dostatečně hrůznou."

				"npc_dota_hero_lycan_bio"													"Banehallow se narodil do šlechtického rodu Ambrů, největší z kast starého království Slom. Když začal růst králův chtíč a jeho dvůr zaplňovali kouzelníci a šarlatáni, byl rod Ambrů první, který povstal proti hrabivosti královské koruny. Namísto pocty a věrnosti poslali do hlavního města šest tisíc vojáků, kteří byli zabiti během takzvaného Masakru odpadlíků. Poté se však ukázala starověká pravda: Když zaútočíte na králův krk, musíte setnout i jeho hlavu.<br><br>Rozzuřen zradou vyhubil král celý rod Ambrů a ušetřil pouze pána rodu a jeho nejmladšího syna, Banehallowa. Před celým královským dvorem nechal připoutat zneuctěného pána k zdobené mramorové podlaze a začal nabádat své kouzelníky, ať chlapce promění ve vlka, aby rozpáral hrdlo svému vlastnímu otci. „Udělejte to,“ řekl král, „ať lord Ambry pozná kousnutí zrady.” Bylo sesláno mocné kouzlo a dítě bylo přeměněno na zvíře. Ale i přes změnu podoby zůstal jeho duch netknutý, a tak místo zakousnutí svého otce roztrhal vlk na kousky své uchvatitele. Tucet královských rytířů zahynulo v boji s vlkem předtím, než se jim podařilo vyhnat ho pryč. Řetězy připoutaný lord Ambry se smál. A to i přes fakt, že ho král probodl svým mečem. Nyní Banehallow, jediný dědic zaniklého rodu Ambrů, putuje jako Lycan, napůl válečník, napůl vlk, hledajíc spravedlnost za vše, co ztratil."

				"npc_dota_hero_lone_druid_bio"												"Dlouho předtím, než byla vyslovena první slova prvních příběhů, byl založen Klan medvědů vedený druidy. Byli moudří a spravedliví a během svých cest se zaměřovali na pochopení přírodních řádů a pravidel. Hlavní síly přírody to uzřely a nechaly si předvolat nejmoudřejšího z celého rodu. Starý prorok Sylla tehdy předstoupil jménem svého klanu a bylo mu darováno Semínko se slovy: „Až bude svět pohlcen v temnotě, až všechny civilizace opustí své domovy, až bude svět zničen a zaplněn nekonečnou pouští, na konci všech věků, zasaď toto Semínko.“<br><br>Sylla semínko uchopil a pocítil, jak roky ustupují, vrací se mu jeho dávno ztracená životní síla a do jeho mysli se prodírají rozsáhlé znalosti. Zjistil, že zvládne své myšlenky přenést do reality, a s trochou koncentrace dokáže měnit svou fyzickou podobu. Nicméně zlí jazykové rozšířili zvěsti o moci a síle Semínka mezi ostatní lidi. A tak začala hrůzná válka proti Klanu medvědů. Sylla, vidouc své rodné město v plamenech, si uvědomil své břemeno a uprchl do divočiny.<br><br>Jak roky plynuly, zapomnělo se na Klan medvědů, zapomnělo se na Syllu, zapomnělo se na Semínko a zapomnělo se na úžasné civilizace, jež povstaly a padly díky Klanu medvědů. Po celé věky ve vyhnanství Sylla čekal na pokyn od svých božstev a na uklidnění situace ve válkách, které zmítaly královstvím. Čekal, až nastane doba, kdy veškerá existence skončí, a on bude moci konečně dovršit svůj posvátný závazek. Je vždy připraven postavit se a bojovat proti komukoliv, kdo by se odvážil ohrozit jeho poslání."

				"npc_dota_hero_brewmaster_bio"												"Hluboko v Horách nářku, v údolí pod Zničeným městem, praktikoval řád Oyo po staletí velké oslavy pití, při kterých jeho členové rozmlouvali s říší duchů. Zde vyrůstal mladík Mangix, kterého jeho smrtelná matka porodila éterickému otci a jenž jako první uměl ovládat schopnosti obou svých rodů. Mangix již od mala trénoval s nejznámějšími estéty řádu a postupně si díky stálé opilosti získával právo na titul Brewmastera, nejuznávanější titul v sektě slad vařícího lidu.<br><br>Turnaj v pití jest podobný boji na život a na smrt. Mangix při něm po devět dní pil a zároveň bojoval se starým mistrem. Po devět nocí zakopávali, motali se, strkali do sebe, než starý bojovník upadl do opilecké apatie a nový Brewmaster byl jmenován. Nyní mladý Brewmaster vzývá sílu svých předků, aby mu do jeho hole předali svou moc. Jsou to právě jeho předci, ke kterým se obrací pokaždé, když vyvolává svá kouzla. Stejně jako předešlí Brewmasteři, byl i on vyslán do světa s jediným posláním. A tak bloudí zemí a pomocí nápojů se snaží dosáhnout osvícení, a tím i získání odpovědi na starodávné duchovní schizma. To vše v naději, že jediná myšlenka bude schopná znovu sjednotit duchovní a fyzickou rovinu."

				"npc_dota_hero_shadow_demon_bio"											"Mezi svrchované démony s nezpochybnitelným přístupem na tento svět se kromě Dooma, kterého podřadné pletky mimopekelných a jiných nižších bytostí téměř nezajímají, řadí také Shadow Fiend, vydávající se do našeho světa takřka výhradně v honbě za dušemi, a Shadow Demon, který se na rozdíl od prvních dvou vždy hluboce zajímal o materiální rovinu, jako by tušil, že ovládnutí tohoto přemostění mezi dimenzemi by mohlo být klíčem k ovládnutí všech realit.<br><br>Když byl prvně vyvolán nedůležitými kouzelníky, splnil jim veškerá jejich přání a ukázal svou neskonalou sílu, aby se mu dostalo pozornosti nejznámějších démonologů, přes které se propracoval k různým pánům, tyranům, autokratům a jiným vladařům, kdož lpěli při svém panování na magickou pomoc. Ať už však byl vyvolán kýmkoli, vždy se mu podařilo všechny přesvědčit, že je pouhým služebníkem, ačkoli postupně napadal jejich mysli a přivlastňoval si je. Po nějakém čase se z většiny členů kultu stali Shadow Demonovy loutky a vykonavatelé jeho zlovůle.<br><br>Co bylo jeho dalším krokem, však zůstane navždy záhadou, protože v této době se Shadow Fiend zakousl do obzvláště prohnile vypadající duše, jen aby zjistil, že v ní přebývá pouze Shadow Demonova esence. Uvědomivší si význam této situace směřující k převratu proti starověkému umbralskému paktu, spojil se Shadow Fiend s Doomem v boji proti bujícímu kultu. Za pomoci svých nezměrných sil rozmetali století Shadow Demonovy práce na kousíčky a všechny jeho přívržence na kaluže krve. Nezbylo nic, krom malé části Shadow Demona.<br><br>Nicméně i toto malé nesmrtelné zrnko Demonovy duše stačilo k tomu, aby se počala formovat jeho nová podoba. Zabralo to další staletí, ale čeho se zrnko temnoty dotklo, to se k němu připojilo, a Demonova moc pomalu narůstala, než nabyla současné podoby plné chaosu, zla a dokonalého plánu na ovládnutí všech realit. Sice by se mohlo zdát, že podobná entita stvořená z hrůz a utrpení, schopná být hrozbou veškerého bytí, zůstane navždy pryč z našeho světa, ale opak je pravdou, Shadow Demonovi rozhodně nechybí přívrženci."

				"npc_dota_hero_chaos_knight_bio"										"Chaos Knight, veterán nespočtu bitev na tisíci různých světech, přichází ze vzdálených dimenzí, kde mají svůj původ základní zákony celého vesmíru. Ze všech starobylých Fundamentalistů je tím nejstarším a nejneúnavnějším a neustále hledá bytost, kterou zná pouze jako „Světlo“. Kdysi dávno totiž Světlo v rozporu s První úmluvou opustilo říši předků. Nyní se Chaos Knight přesouvá z dimenze do dimenze a neustále Světlo pronásleduje, aby jej mohl zhasnout. Už více než tisíckrát se těsně před ním vypařilo, a tak musí vždy přejít do další dimenze a začít s hledáním od začátku.<br><br>Do bitev cválá na svém oři apokalypsy s téměř maniakální posedlostí, čerpajíc sílu z trhlin vesmíru. Kudy projede, tam zůstane jen smrt a zmar. Pokud se náhodou Chaos Knight, fyzický projev chaosu, ocitne v úzkých, povolá své další verze z jiných dimenzí. Společně pak tito temní jezdci nezastavitelně rozsévají zlo. A nezastaví se, dokud nebude veškeré Světlo zhasnuto."

				"npc_dota_hero_ogre_magi_bio"									"Obyčejný ogr je stvoření, kvůli kterému byla vymyšlena fráze „Hloupý jako poleno“. Ogr žijící ve volné přírodě je neschopný cokoliv dělat nebo nad čímkoliv přemýšlet. Většinou je oděn pouze blátem, ale někdy přistihne sám sebe zahaleného ve zvířecí kůži. Zvláštní, že je to vždy poté, co sní přerostlou srnku. Jelikož to není zrovna společenský tvor, lze ho často nalézt, jak se objímá s balvanem nebo pařezem, protože si myslí, že se jedná o příslušníka jeho druhu (to také vysvětluje malé počty ogrů). Nicméně přibližně jednou za generaci je rasa ogrů poctěna narozením dvouhlavého Ogre Magiho, jenž je vždy pojmenován tradičním jménem Aggron Stonebreak – jménem prvního a pravděpodobně jediného chytrého ogra, který kdy žil.<br><br>Se svými dvěma hlavami je Ogre Magi schopný přemýšlet na úrovni, na jaké přemýšlí tvorové s jednou hlavou. A i když nikdy nevyhraje žádnou debatu (dokonce ani sám proti sobě), je obdařen zvláštní schopností zvanou „hlupákovo štěstí“ – schopností, díky níž dokázala ogří rasa vzkvétat i navzdory nepřátelům, drsnému počasí a neschopnosti uživit se. Vypadá to, jako kdyby bohyně štěstěny, ztrápená pohledem na neschopné zvířecí druhy, vzala Ogre Magiho pod svá milosrdná křídla. Kdo by jí to měl za zlé? Ogři jsou chudáčci."

				"npc_dota_hero_treant_bio"										"Daleko na západě, v horách za údolím Augury, leží zbytky prastaré síly, pramen podivné energie vyvěrající uprostřed hlubokých lesů. Říká se, že věci, jež zde rostou, rostou zvláštně. Pro síly přírody je toto místo posvátné, navždy skryté a neznámé pro zbytek světa. Každý kousek země je zde pastí, od vše požírající trávy přes jedovaté květiny. Ale i tyto nástrahy jsou nic v porovnání s mocnými Treant Protectory.<br><br>Tyto nestárnoucí, obrovské bytosti jsou pověřeny hlídáním této země. Zabraňují tomu, aby někdo vkročil na jejich půdu, nebo zde třeba pytlačil. Po dlouhé věky nerušeny chránily svůj domov, téměř netušíc, jak se změnil okolní svět. Nicméně tvorové žijící vně si jednou museli uvědomit, jaká bohatství tato neosídlená země skýtá. A tak jednou do Treanty hlídaného území přišli cizinci s nástroji na sekání a ohněm na pálení. A Treanti začali přemýšlet: „Kdo jsou tyto křehké, pilně pracující stvůry? Co se to stalo s dříve zeleným světem?“ Tisíciletí plná otázek a pohybností o okolním světě, tisíciletí plná tradice hlídání lesa strávená přemýšlením o jiných tvorech. Všechny tyto věci si začali Treantové uvědomovat, když stále více cizinců umíralo na jejich půdě.<br><br>Po bojích bylo rozhodnuto, zvědavost zvítězí nad opatrností. Do vnějšího světa byl poslán jeden Treant, jenž má za úkol putovat do té doby, než znovu vzniknou ledovce. Při svém putování má sledovat okolní svět a jeho obyvatelstvo. Má za úkol zjistit, jaké další pohromy by mohly postihnout posvátnou půdu kolem pramene."

				"npc_dota_hero_meepo_bio"										"„Podle mě je život o tom, koho znáte a co dokážete najít. Když žijete v ruinách Temné pukliny, i pouhé hledání potravy může být velice těžké. Musíte se spokojit s kompromisy, musíte žebrat a musíte znát svoje silné stránky. Některé příšery tady vás dokáží zabít, takže musíte vědět, jak dostat ty slabší a jak se vyhnout těm silnějším. Na druhou stranu zdejší ruiny mají historii a pro spoustu lidí je historie velice důležitá. Býval zde palác, kde probíhaly všechny temné rituály. Něco hrozného. Pokud jste obřad přežili, roztříštili krystal a rozřezali vaši duši na kousky. Vytvořili ale nádherné umění. Sochy a tak. Něco vám řeknu: občas na tyhle staré sochy narazíte. Vezměte jich co nejvíc, prodejte je ve městě a máte jídlo na několik týdnů. Pokud se na vás opravdu usměje štěstí, možná najdete Temný krystal. Nechte si ho ohodnotit a začněte se vyptávat. Někdo určitě bude znát nějakého podivného blázna, který tyhle věci shání. Pokud se to nepodaří, prodejte ho Magusovi, jakmile bude zase nějaký ve městě. Oni tyhle věci prostě milují. Ale dávejte si opravdu pozor, až budete s těmi krystaly zacházet. Řeknu vám, opravdu byste se o něj nechtěli pořezat. Velice to bolí.“"

				"npc_dota_hero_visage_bio"										"Nad vchodem do Úzkého bludiště lze zahlédnout hrozivé tvary chrličů, jež neustále sledují cestu na onen svět. Zvířata, ptáci, lidé i příšery, všichni tvorové, kteří se po smrti rozhodnou cestovat na druhou stranu, musí jednou projít po této cestě. Z této pouti však už není návratu, a tak, když se nějaké neklidné duši naskytne šance, unikne ze svého nebe či pekla zpět na živoucí stranu závoje smrti. V tu chvíli začíná obávanému chrliči Necro'licovi, kterému je přezdíváno Visage, jeho opravdová služba, při které musí uprchlou duši dopadnout. Při pronásledování je Visage nemilosrdný, efektivní, neúnavný a především nesmrtelný. Pro nalezení duše je schopný zabít i všechny ty, kteří by jí poskytli úkryt či jí jakkoli jinak pomohli. Takže lidé tvrdící, že je možné povstat z mrtvých, mají pravdu. Nicméně nic není věčné a pro každou uprchlou duši si časem Visage přijde a vrátí ji tam, kam patří."

				"npc_dota_hero_undying_bio"									"Jak dlouho uplynulo od doby, co ztratil svoje jméno? Zbytky jeho rozpolcené mysli již neví.<br><br>Matně si vybavuje brnění, prapory a pochmurné tváře svých druhů, jedoucích po jeho boku. Pamatuje si bitvu: bolest a strach, jak ho bledé ruce strhly ze sedla. Pamatuje si hrůzu, když ho společně s jeho bratry hodily do zející jámy Mrtvého Boha, aby vyslyšeli Žalozpěv a byli pohlceni prázdnotou. V temnotě jámy je opustil čas. Opustila je mysl. Opustil je rozum. Hlad je ale neopustil. Pustili se jeden do druhého rozervanými nehty a rozdrcenými zuby. Potom to přišlo: nejprve z dálky, křehký tón na hranici vnímání. K němu se přidal další. A další. Nevyhnutelný a nekončící. Sbor vyrostl do živoucí stěny zvuku, pulsující v jeho mysli, dokud žádná jiná myšlenka nepřežila. Zatímco ho Žalozpěv konzumoval, rozpřáhl ruce, aby přivítal Mrtvého Boha a své zničení. Ale zničení nebyl osud, pro který byl vybrán. Bůh vyžadoval válku. V pupku velké prázdnoty mu tak byl dán nový úděl: šířit Žalozpěv napříč zemí a sjednotit nespící mrtvé proti živým. Měl se stát nehynoucím poslem Mrtvého Boha. Jeho údělem bude povstat a padnout a povstat znovu, kdykoliv jeho tělo selže. Vzal na sebe tedy nové jméno, Dirge, a jal se plahočit skrz nekončící smrt, aby Žalozpěv nikdy neutichl."

				"npc_dota_hero_rubick_bio"												"Každý mág umí jedno nebo dvě kouzla. Několik mágů dokonce studuje tak dlouho, že se stanou kouzelníky. Nicméně jen ti nejnadanější se mohou honosit titulem Magus. A stejně jako v každé jiné skupině lidí, panuje i mezi kouzelníky určitá soutěživost.<br><br>Známého kouzelníka a učence velké magie Rubicka nikdy nenapadlo, že by se i on mohl stát Magusem. Pouze však do té doby, než se ho někdo po sedmé pokusil zabít. Když ledabyle z balkónu shazoval zbytek těla rádoby vraha, uvědomil si, jak ubohé jsou pokusy o jeho zabití. Dříve byl kouzlem letícím jeho směrem překvapený, nyní mu však všechno připadalo velice předvídatelné. Toužil po větší konkurenci. A proto se rozhodl udělat to, co musí udělat každý kouzelník, aby se dostal do vyššího řádu: oznámil, že zabije Maguse.<br><br>Rubick rychle zjistil, že když je v ohrožení jeden Magus, cítí se v ohrožení všichni, a tak se proti němu spojili. Kouzlo každého jeho protivníka bylo nezastavitelným proudem energie, každý útok byl smrtící. Zanedlouho se však stalo něco, co Rubickovi protivníky velmi nemile překvapilo: jejich kouzla se obracela proti nim samým. Uprostřed víru magie stál Rubick, usmíval se a podvědomě se učil kouzla, která na něj letěla. Ty pak kopíroval a posílal zpět na své nepřátele. Tím v řadách proti němu spiknutých nepřátel vyvolal chaos. Brzy se začali obviňovat navzájem a nakonec začali bojovat i mezi sebou, aniž by zjistili, kdo proti nim kouzla skutečně sesílal.<br><br>Když se bitva nachýlila ke konci, zůstaly na bojišti ležet ohořelé, zmrzlé, promočené, pořezané a probodnuté mrtvoly. Většina z nich zemřela rukou svého bývalého spojence. Rubick unaveně, ale vítězoslavně pohlížel na bojiště. Když přeživším přednesl svůj návrh na převzetí Skryté rady, nikdo neměl sílu postavit se mu. Jedenáct nehmotných mudrců se nakonec shodlo a učinilo Rubicka Velkým Magusem."

				"npc_dota_hero_disruptor_bio"											"Vysoko na větrem ošlehaných pláních Druud žije nadaný mladý vyvolávač bouří zvaný Disruptor, jenž jako první pochopil všechna tajemství letních bouří. Jeho domovem jest vesnice kmenu Oglodi, který již po staletí obývá nekonečné náhorní plošiny. Jedná se o roztříštěné zbytky kdysi velké civilizace, padlého kmene, jehož podivné a nevyzpytatelné znalosti vyvolávání bouří jsou již dnes zapomenuty. Místní obyvatelé jsou také neustále pod útokem obou sezónních bouří a civilizovaných království z jihu. Jejich náboženstvím se stalo počasí, schopné život nejen dávat, ale i brát. Elektrické bouře přinášející životadárný déšť si totiž vybírají svou daň na obyvatelích, a tak lze po bouři nalézt podél cest mnoho zuhelnatělých těl.<br><br>Disruptor, vzrůstem malý vesničan, však byl již od mala nebojácný a hnaný vpřed svou neukojitelnou zvědavostí. I když byl ještě velmi nezkušený a neměl svého strydera, prozkoumával ruiny starověkých měst, prohledával rozbořené a ztrouchnivělé knihovny, prolézal křížem krážem staré továrny. Při každé své výpravě sebral vše, co potřeboval a vrátil se zpět ke svému kmeni. Přizpůsobením starého návrhu cívky nyní dokáže usměrnit sílu elektřiny a vyvolat bouři, kdykoliv se mu zachce. Zčásti vytvořené magií, zčásti díky zručnosti, uchovávají nyní jeho cívky energii života a smrti — moc využitelnou proti kastám z jihu a jakýmkoliv vetřelcům, kteří vstoupí na území Oglodů."   

				"npc_dota_hero_nyx_assassin_bio"										"Hluboko v archivu Ultimyrské knihovny, mezi vědeckými pojednáními o dracích a knihou nevyslovitelných zaklínadel, se nachází bible etymologických kuriozit. Tato kniha zpracovaná učenci popisuje telepatické schopnosti zélotického skaraba, zvláštního druhu hmyzu se schopnostmi neviděnými ve všech sedmi dimenzích.<br><br>Na rozdíl od většiny larev z kolonie se Nyx Assassin nezrodil z metamorfózy a s ubíjejícími myšlenkami typickými pro pracovní kastu jeho druhu. Jeho speciální proměna byla totiž uskutečněna za dohledu Nyx. On byl vyvolený, vybraný z mnoha a pomazaný extraktem ze samotné bohyně. Ne každý přežije pobyt v královnině temné komnatě, on však využil své schopnosti a pronikavou mysl – jeho jako břitvy ostré drápy společně s kusadly divoce prořezávaly tmu, zatímco jeho myšlenky se usídlily v myslích všech kolem něj. Ze všech zélotických skarabů byl právě on vybrán pro nejvyšší poslání. Po své metamorfóze se znovu zrodil a jeho schopnosti se začaly soustředit na jednu jedinou věc: zabíjet ve jménu bohyně Nyx."

				"npc_dota_hero_naga_siren_bio"											"Vysoce postavení slithereenští strážci si často před bitvou opakují slavnostní slib: „Slithereen neprohrává“. Ve skutečnosti jsou tato slova stejná jako ta, kterých se dostane strážci vyloučenému z řádu pro neschopnost plnit své povinnosti. Selhat znamená být někdo jiný, ne Slithereen.<br><br>Slithice, dříve nejvíce oceňovaná příslušnice své rasy, po několik let velela praporu svých spolubojovníků, k čemuž využívala i svého impozantního hlasu. Jednou vedla své smrtící stráže při obraně Temných a velkého bohatství ukrývajícího se v potopených městech. Vše probíhalo v pořádku až do poslední bitvy o Crey, kde byly její jednotky nuceny se stáhnout před loupeživou armádou leviatanů hledajících poklad pro svého boha Maelrawna. Když krvavá bitevní vřava utichla a vítězové začali uklízet mrtvá těla z potopených síní, zjistili, že z pokladu chybí jeden drahokamy posázený kalich. Ze stovky strážců zbylo pouze několik přeživších, avšak jejich statečnost a učiněné oběti přišly nazmar, neboť jim byl ukraden poklad. Čest celého praporu byla zničena a Naga Siren byla vyhnána. Ačkoli by svými službami v budoucnu získala poklady stonásobně cennější než onen ztracený kalich, byla odsouzena k životu mimo společnost a k úkolu nalézt to, oč přišla. Neboť ani sebevětší hromada zlata jí nezíská zpět čest, o kterou přišla."

				"npc_dota_hero_keeper_of_the_light_bio"										"Strážce světla, jiskra všech sluncí, jezdec na světlém koni. To vše je Ezalor, jenž před dávnými časy uprchl ze Základní dimenze, čímž se oddělil od dalších starověkých sil, na které byl vázán do doby vzniku velké Prvotní harmonie. Je silou vzniklou na počátku věků, silou, která nyní projíždí všemi dimenzemi naráz, vždy však o krok napřed před stále se rozpínajícím chaosem. Svůj dar Ezalor nosí na konci své zářící hole. Tuto hůl drží ve svých rozklepaných rukou stařec, jenž se sotva udrží v sedle, životní forma, kterou na sebe Ezalor vzal, aby zůstal jeho původ utajen. Nicméně když stojí tento stařec tváří v tvář chaosu a silám temnot a jeho pravá síla je odhalena, uvědomí si všichni, že tohle není nepřítel, se kterým je radno si zahrávat."

				"npc_dota_hero_wisp_bio"											"Io je všude a ve všech věcech. Svými nepřáteli je označován jako nepřemožitelný a učenci je uctíván jako zajiskření božího oka. Okupuje všechny roviny najednou, byť vždy zasahuje alespoň sebemenší částí do roviny fyzické.<br><br>Stejně jako dva velcí jezdci, Světlo a Tma, je dalším starobylým cestovatelem, jehož opravdový původ a historie jsou navěky ztraceny. Io, zvaný Wisp, je základem vesmíru, silou starší než čas, návštěvníkem ze sféry mimo chápání smrtelníků. Není ničím jiným, než součtem odpudivých a přitažlivých sil hmoty, projevem náboje, který váže existenci dohromady. Jen díky kontrolované deformaci elektromagnetických sil lze jeho přítomnost zachytit i ve fyzické rovině. Io, shovívavý a družný, zlepšuje schopnosti svých spolubojovníků tím, že se s nimi propojí pomocí zvláštních magnetických sil. Jeho motiv je neznámý, jeho síla nepředstavitelná. Nicméně i přesto nadále pluje napříč fyzickou rovinou jako jedno z dalších tajemství vesmíru."

				"npc_dota_hero_slark_bio"												"Temný útes, podmořské vězení málo známé obyvatelům souše, je místo, kam jsou za své činy posíláni nejhorší z podmořských vyvrhelů. Je to ohromná pevnost plná vražedných Slithereenů, proradných Temných ze samotného dna a sociopatických Meranthů. V tomto labyrintu střeženém úhoři a chráněném obřími sasankami přežívají jen ti nejpodlejší. Poté, co byl v Temném útesu uvězněn za neznámý zločin, strávil Slark polovinu svého života bez příbuzných, špetky laskavosti a možnosti komukoli důvěřovat. Pouze jeho bezohlednost, kradmý pohyb a ponechání svých plánů pouze pro sebe ho udržely naživu. Když nechvalně známý Tucet z Temného útesu plánoval svůj nešťastný útěk, uchovával své plány v naprosté tajnosti a zabíjel každého, kdo by byl schopný si vše spojit dohromady – Slark však naštěstí odhalil jejich plán a udělal v něm místo i pro sebe. Deset z Tuctu zemřelo při pokusu o útěk a zbylí dva byli chyceni a odvlečeni zpět do Temného útesu, kde byli následně popraveni pro pobavení ostatních vězňů. Avšak Slark, třináctý z tuctu, využil rozruchu jako svého krytí a vytratil se. Nyní nenápadný obyvatel masožravých mangrovových křovisek obepínajících jižní výběžek Pobřeží stínů stále zůstává jediným, komu se kdy podařilo utéct z Temného útesu."

				"npc_dota_hero_medusa_bio"												"Krása je mocná. Tato myšlenka utěšovala Medusu – nejmladší a nejkrásnější ze tří Gorgon narozených bohyni moře – protože jako jediná ze sester byla smrtelná. Utěšovala ji až do dne, kdy maskovaní útočníci napadli říši Gorgon a neovlivněni jejich krásou či jejich pláčem unesli dvě její nesmrtelné sestry. Jeden z útočníků chytil i Medusu, ale se znechuceným pohledem ji odstrčil: „Z téhle cítím smrtelnost. Smrtelníky nepotřebujeme.“ Ponížená a rozčílená Medusa uprchla do chrámu své matky a s pláčem se vrhla před bohyni: „Nedopřála jsi mi věčný život a tak tě prosím, dej mi alespoň moc! Moc, díky které budu moci zasvětit svůj život záchraně sester a pomstě za tuto nespravedlnost!“ Po dlouhém přemýšlení bohyně prosbu své dcery splnila a proměnila její legendární krásnou tvář na tvář děsivé síly. Nikdy ani na okamžik Medusa nelitovala své volby. Pochopila, že moc je to nejkrásnější, co může mít – protože pouze pomocí síly lze změnit svět."

				"npc_dota_hero_troll_warlord_bio"									"Je jednoduché namíchnout trolla. Zástupce svárlivé rasy, která si libuje v hádkách a sporech a nikdy neopomene využít šance na to, aby mohla při konverzaci zvýšit hlas. Samci do dospělosti žijí v podzemních komorách pod ochranou svých matriarch. Nic nedělají a jen se krmí a užívají si, možná proto také v podzemí zůstávají i po zestárnutí a doufají, že je matriarcha bude co živit co nejdéle. Když už jsou mladí trollové konečně vystrnaděni, formují společně s dalšími příslušníky svého druhu toulavé gangy plné nespokojenců, kteří si stěžují na nespravedlivý svět.<br><br>Je těžké si představit, že i troll může být vyhoštěn za to, jak je nesnesitelný, uvážíme-li, jak moc rádi se trollové hádají. Avšak přesně takový byl osud trolla Jah'rakala, obchodníka z Havenu. Ten byl natolik zatrpklý a zlý, že i ostatní trollové považovali jeho přítomnost za neúnosnou. Po jedné zvláště vyhrocené hádce, ve které si chtěl získat větší část z uloupené kořisti, pohár trpělivosti přetekl. Jeho společníci se proti němu obrátili, zmlátili ho holemi a vyvezli pryč z tábora. Naštvaný na své vyhnanství se však Jah'rakal další den vrátil ozbrojený ocelovými zbraněmi a své bývalé společníky jednoho po druhém brutálně zabil. Poté složil krvavou přísahu: navěky už bude bojovat pouze sám za sebe. Od té doby tak po světě putuje jako Troll Warlord, zahořklý a naštvaný velitel jednočlenné armády."

				"npc_dota_hero_centaur_bio"												"Říká se, že cesta kentaura je dlážděná mrtvolami padlých. Pro kentaura nazývaného Warrunner to byla vskutku dlouhá cesta. Nezasvěcení si občas čtyřnohý klan Druudů pletou s obyčejnými, brutálními stvořeními. Jejich jazyk totiž nemá psanou formu, jejich kultura nemá tradiční piktogramy, strukturovanou hudbu či zformovanou víru. Pro kentaury je boj dokonalou artikulací myšlenky, nejvyšším vyjádřením sebe sama. Pokud je tedy zabíjení mezi kentaury uměním, je Bradwarden, zvaný Warrunner, jejich největším umělcem. Do své dominantní podoby vyrostl na půdě Omexe, starověké arény, kde se po tisíciletí scházely klany kentaurů při provádění svých gladiátorských rituálů. Jak sílil a jeho sláva rostla, přicházeli se na mocného kentaura dívat i cestovatelé z dalekých krajin. Přišli, aby viděli bojovníka, který do arény vstoupí jako první a odejde jako poslední, umělce, který z každého seknutí zkrvavenou čepelí složí mistrovské dílo, dílo krve rozstříknuté v komplexních vzorech po vybledlých píscích arény smrti. <br><br>Jeho nezastavitelná jízda za sebou nechávala postupně všechny bojovníky, a to až do té chvíle, kdy dav propukl v největší jásot a Warrunner zjistil, že zůstal sám, neporažený šampión svého druhu. Za jeho činy mu byl kolem širokého pasu omotán pás Omexe, avšak smrtící umělec si při svém triumfu uvědomil pouze prázdnotu. Co má bojovník dělat bez výzvy? A tak se ještě ten den mocný kentaur vydal hledat nový cíl. Pro svůj lid je Warrunner nejlepším bojovníkem, který kdy vstoupil na písek arény. Ale to mu nestačí a nyní chce dokázat, že je nejlepším bojovníkem, jaký kdy žil."

				"npc_dota_hero_magnataur_bio"											"Nejlepší kováři z Mount Joerlaku se dokáží shodnout pouze v jediném – a to že roh magnocera je mnohem vzácnější než jakákoliv slitina. Největší a nejostřejší ze všech těchto rohů patří stvoření, které nazývají Magnus. Po půl generace nabodával Magnus na svůj roh zloděje, kteří měli zálusk na poklady jeho rodu. Pokaždé se vracel s kopyty a rohem zbarvenými doruda, až nejvyšší matka rozhodla, že se celý rod vydá hledat útočiště na sever za stín hor. Magnus, který při obraně svého lidu nikdy nezklamal, se ušklíbl. Rozhodl, že magnoceři zůstanou, neb magnocerus nevěří na náhody... a už nikdy nemění svoje rozhodnutí.<br><br>Ale když hora Mount Joerlak bez varování vybuchla a erupce pohltila polovinu rodu v ohni a popelu, Magnus konečně polevil. Všichni, kdo přežili, se vydali na sever, dokud nenarazili na blokádu hlídanou stovkami lovců ozbrojených luky a ocelí. Magnus ovšem nebyl zaskočen. Se svými nejdivočejšími bratry a sestrami se rozběhl proti nepřátelům a bojovali s takovou zuřivostí, že se jí mohla vyrovnat pouze oheň plivající hora, kterou nechali v dáli za sebou. Mezitím magnocerští stařešinové, matky a telata zmizeli v závějích. O tom, co se stalo dále, se kováři pouze dohadují.<br><br>Někteří říkají, že se Magnus setkal znovu se svým rodem, zatímco ostatní tvrdí, že utržil smrtelné rány a jeho život vypršel vedle těla nejvyšší matky. Ovšem žádná z těchto teorií není správná. Magnus přislíbil, že se ke svému rodu vrátí... ale pouze až najde ty, kteří byli zodpovědní za výbuch hory Mount Joerlak, a bude se dívat, jak umírají na jeho rohu... neb magnocerus nevěří na náhody."

				"npc_dota_hero_shredder_bio"										"Rizzrack stále mohl slyšet ty výkřiky ve své mysli. Během své práce horečně kroutil s klíči, utahoval šrouby a budoval, vyřezával a koval. Spánek se mu vyhýbal; žil jenom pro stavění. Měsíce a měsíce ubíhaly od doby, kdy se zavřel ve strýcově dílně, a jeho vysvobození se již blížilo. Protáhl si záda a jeho oči se tíhou zavřely. Před sebou spatřil koberec květin vznášející se na vodě zátoky Augury, který najednou vybuchl do mračna pylu, jež postupně umlčel všechen život, jak zrnka pylu ucpávala všemu živému plíce. Najednou se se zakašláním probral. Hodiny a hodiny plnil rytmický zvuk dílnu, jak ostřil masivní čepele, a jeho mysl se zaplňovala obrázky vinné révy škrtící jeho sousedy a obepínající domy. Záplava v zátoce Augury byla ničím proti hrůzám, které po sobě voda zanechala, a které se zakořenily za městskými hradbami.<br><br>On si ale myslel, že jej jeho oblek s pilami ochrání a udělá silným, a svitla mu malá jiskra naděje ještě před tím, než síla strachu pohltí jeho mysl. Větve, kůra a krev. Když město padlo, Rizzarck utekl před stromy, které chodily, bojovaly a zabíjely. Stromy, které zničily brány a vpadly do města. Stromy, které zničily, rozmlátily a zadupaly vše a všechny, kteří se mohli ještě shromáždit na obranu zátoky Augury, a pronásledovaly pár zbylých prchajících přeživších. V matoucím tichu Rizzrack odmotal tlustý řetěz z paže svého obleku a jeho ruce se třásly, když procházel všechna propojení a prstem projížděl po drápu připevněném na konci. Jeho pilový oblek byl připraven.<br><br>S třesoucí se rukou uvedl svůj stroj s čepelemi do chodu. Poháněl jej teror, ze strachu z toho co jej čekalo a čemu se bude muset postavit, aby měl vůbec šanci uklidnit svoji mysl. A jak se jeho oblek probudil k životu, věděl, že se tomu strachu musí postavit, a že to v žádném případě nebude nic příjemného."

				"npc_dota_hero_bristleback_bio"											"Rigwarl, tvor známý jednak pro své rvačky s největšími a nejzlejšími samozvanými bojovníky, které mohl najít, a jednak také pro to, že se nikdy k nikomu v boji neotočil zády. Opilým davem byl kdysi pokřtěn na Bristlebacka a od té doby prošel snad každým ringem v každé hospodě mezi Slomem a Elze. Jednou si jeho talentu povšiml barman, který sháněl vyhazovače. A tak byl za pár tupláků Bristleback najat na vybírání dluhů, udržování pořádku a občasné zlomení jedné nebo dvou nohou (nebo pěti, to v případě jednoho nešťastného pavoukoše).<br><br>Po noci plné veselí, kdy bylo na zdraví ublíženo jak jednomu nespořádanému štamgastovi, tak jeho játrům, nalezl Bristleback soupeře sobě rovného. Začalo to prý tím, že Bristleback ze sebe opile vypravil: „Vaše kly mě uráží, pane,“ a svou nedokonale promyšlenou větu směřoval na obzvláště velkého návštěvníka ze severských plání, od kterého měl vybrat jeho dluh. Následovala rvačka století. Přidal se další tucet rváčů. Ani jedna židle nezůstala netknutá a na konci došlo k nemožnému: dluh zůstal nezaplacen. Během následujících týdnů si Bristleback vyléčil svá zranění a jeho ostny narostly zpět. Vymahačova čest je však ošemetná věc. Rozhodl se zaplatit dluh ze svého a vydal se na sever za pomstou. A také udělal něco, na co do té doby nikdy ani nepomyslel: začal trénovat. Během tréninku učinil překvapivý objev. Když ohýbal jeden ze svých ostnů, celou jeho tvář zaplnil zlomyslný úsměv. Otočit se k někomu zády v boji by mu přeci jen nemuselo být na škodu."

				"npc_dota_hero_tusk_bio"										"Tak na tuto rvačku se bude vzpomínat dlouho. Jako poslední na svých nohou zůstal ve Wolfsdenské hospodě stát Ymir, zvaný Tusk, Postrach od Velké zdi, sněhová koule od Cobaltu, jediný bojovník, který ve férovém zápasu porazil Ostnatce. Co začalo jako obyčejná hospodská sázka, skončilo se čtyřmi štamgasty, kovářem a šesti členy Zamrzlého sboru svíjejícími se ve střepech a třískách ze snad každého džbánu, hrnku a židle v hospodě. Tusk se chvástal a na oslavu svého vítězství dopil svůj mok.<br><br>Netrvalo dlouho a poražení se začali probouzet z bezvědomí a dožadovat se odvety. To Tuska potěšilo, ale nikdo z nich nedokázal vymyslet větší sázku, než jakou právě dokončili. Nicméně barman, zděšený pohledem na trosky, dostal nápad, jak se vyhnout další rvačce ve svém podniku. Ačkoliv byl Tusk velmi zkušený, nikdy se nezúčastnil opravdové bitvy, nikdy nezažil všudypřítomnou smrt a chaos bojiště. Proto se s ním barman vsadil, že nedokáže najít co největší bitvu, vyhrát ji pro stranu, jakou si zvolí a živý se vrátit zpět. A o co se s ním vsadil? O další rundu."

				"npc_dota_hero_skywrath_mage_bio"									"Dragonus, vysoce postavený mág soudu Hrůzného hnízda, žije ustaraný život. Po narození přísahal chránit kohokoliv, kdo bude sedět na Ostnatém trůnu, avšak současnou Skywrathskou královnu nesnáší celým svým srdcem. Jako urozený mladík se kdysi přátelil a doprovázel nejstarší Skywrathskou princeznu, Shendelzare, která, jakožto nejstarší pokračovatelka rodu, měla právo vládnout jako další hnízdu. Jeho láska pro ni byla vřelá a neotřesitelná, ale jak se ponořil do studia, obrátila se jeho mysl k učení a ovládnutí tajemné skywrathské magie.<br><br>Posedlý éterickými záležitostmi si nevšiml známek připravované zrady, která byla součástí velkého spiknutí proti Shendelzare. Nestihl včas zakročit. Poté, co byl soud otřesen z rychlého a násilného puče, odložil Dragonus své knihy, jen aby zjistil, že jeho nejstarší a nejlepší přítelkyně již nadále nebyla. Ostnatý trůn nyní patřil Shendelzařině mladší, nemilosrdné sestře a Dragonus s tím nemohl nic udělat. Skywrathská magie slouží pouze čestnému ochránci potomka královské rodiny, takže kdyby se obrátil proti hnízdu, byl by bezmocný. Zůstal tedy na svém místě, doufajíc, že jednoho dne dosadí svoji pravou lásku na její právoplatné místo. Tehdy jeho tajemství znala pouze bohyně Scree'auk, jejíž magie přeměnila Shendelzaru ze zmrzačeného tvora na ztělesnění čiré, pomstychtivé energie.<br><br>Ačkoli Dragonus sní o tom, jak navrátí vládu Hrůzného hnízda do rukou své milované královny, mnohem radši by navrátil Shendelzaře její původní, fyzickou podobu. Dualita jeho role u soudu ho mučí, protože ve svém nitru je ušlechtilým a dobrosrdečným stvořením. I přesto mu však největší muka způsobuje pomyšlení na to, kolik nenávisti má v srdci Vengeful Spirit přichystáno pro něj."

				"npc_dota_hero_abaddon_bio"									"Tajemná studna, vzniklá trhlinou v prvotních kamenech, je již po generace zdrojem síly rodu Avernů. Každý novorozenec z rozvětveného rodu je vykoupán v temné mlze, jež z ní vyvěrá a tímto křtem se jeho tělo spojí s mystickými energiemi země. Jak pokračovatelé rodu rostou, věří, že se stanou ochránci dlouho udržovaných tradic a zvyklostí říše, ale ve skutečnosti svými skutky pouze chrání samotnou studnu. A úmysly mlhy jsou nejasné.<br><br>Říká se, že když v mlze koupali malého Abaddona, něco se pokazilo. V očích dítěte vzplál plamen pochopení, který překvapil všechny přítomné a rozproudil debaty mezi kněžími. Nicméně to nic nezměnilo na tom, že chlapec byl vychováván jako každý jiný potomek rodu – k tomu, aby se z něj stal dobrý válečník, který bude schopný v nepříznivé době vést armádu a ochránit říši. Avšak Abaddon byl jiný. Zatímco ostatní trénovali se zbraněmi, meditoval v přítomnosti mlhy a požíval výpary ze studny, které ho naučily, jak spojit svoji duši se silou z jiného světa. Stal se tvorem temné mlhy.<br><br>Uvnitř rodu Avernů se však k Abaddonovu chování ostatní stavěli zády, staří i mladí ho vinili z toho, že zanedbává své povinnosti. Ale všechna obvinění byla zapomenuta, když Abaddon vyjel do bitvy a všichni uzřeli, jakou silou ho obdařila mlha. Silou umožňující mu vládnout nad životem a smrtí tak, jak se o tom žádnému jinému lordovi z rodu Avernů ani nesnilo."

				"npc_dota_hero_elder_titan_bio"											"Možná vás trápí otázka: „Jak získal svět svoji podobu?“ Proč ze všech stvořených světů má tento tak zvláštní vlastnosti, různorodé a pestré sbírky nestvůr, kultur a tradic? „Odpověď,“ šeptá Jediný, „skrývají Titáni.“<br><br>Tito původní předci zde byli už od Počátku, možná byli dokonce svědky samotného stvoření, jehož dozvuky jim po narození ještě zvonily v uších. Naplněni nejstarší energií vesmíru si nepřáli nic jiného, než pokračovat ve vytváření. A tak se pustili do upravování hmoty dle své vlastní vůle: tloukli do ní, ohýbali jí a žhavili jí. Když ovládli hmotu, obrátili své nástroje na sebe a počali přetvářet svoji mysl a upravovat svoji duši. A pokračovali v tom tak dlouho, dokud se z nich nestaly bytosti ještě odolnější a s ještě větší mocí. Poté se pro ně realita samotná stala hlavním objektem zájmu. Nicméně něco pokazili. Jak už to u velkých ambic bývá, chyby jsou nevyhnutelné.<br><br>Ten, jehož známe pod jménem Elder Titan, byl velký inovátor, který studoval v kovárně stvoření. Při zdokonalování svých schopností však rozbil něco, co nelze opravit, pouze odhodit stranou. Propadl se do svého vlastního zničeného světa, do své úpravami pokřivené duše. Zde přebýval mezi ostrými úlomky reality a popraskanými dimenzemi, které společně s dalšími ztracenými fragmenty propadly trhlinami raného vesmíru. A proto náš svět připomíná ostrov trosečníků, jejichž ztroskotání bylo již dávno zapomenuto. Ale ne všemi, protože Jediný stále sám sebe obviňuje. Svůj nekonečný čas na tomto světě tráví hledáním cesty, jak vše opravit, jak spojit úlomky své roztříštěné duše a vrátit světu jeho původní podobu. Ten Jediný je znám jako Elder Titan."

				"npc_dota_hero_legion_commander_bio"									"Přišli znenadání. Zevnitř tlustých hradeb Kamenných vrchů se ozval strašlivý zvuk a z neznámých temnot se vynořil nespočet ďábelských monster vládnoucích temnou ohnivou magií a unášejících matky i s dětmi pro své strašlivé rituály. Z kdysi mocné armády Kamenných vrchů vyslyšela volání o pomoc pouze nedaleko se nacházející Bronzová legie vedená nezlomnou Tresdin. Ihned se proto vydala do města, klestíce si cestu skrze zakrvácené uličky, hořící stánky a masy monster, dokud se nedostala na rozlehlé náměstí ke zdroji překvapivé invaze. Tam se zastavila a pohled všech jejích členů spočinul na éterickém portálu, v jehož středu stál obávaný šampión.<br><br>Na svém těle, lze-li to nazvat tělem, měl zkorodované brnění a v rukou třímal obrovský meč, kterým bez sebemenší námahy rozetnul přibíhajícího legionáře vejpůl. Poté si povšiml Tresdin, která si začala chystat svůj krví potřísněný meč, a usmál se svými ústy plnými křivolakých zubů. A pak, nezajímajíce se o bitvu zuřící kolem, se vrhli jeden na druhého.<br><br>Oba vykrývali jeden úder protivníka za druhým, tancovali smrtící tanec, zatímco kolem nich Bronzová legie ztrácela jednoho člena za druhým. Když tu Tresdin provedla výpad kupředu, právě ve chvíli, kdy její sok švihl zbraní. Karty se obrátily. Nečekaný útok zasáhl Tresdin ze strany a ačkoli to byl úder, který by prorazil zpevněnou bránu, její rovnováha byla narušena jen částečně a legionářka se téměř okamžitě začala vzmáhat k dalšímu útoku. Meče zařinčely, avšak nyní měla Tresdin výhodu a její čepel sjela do ruky stvůry, která se, vyvolávajíc spršku krve, rozdělila vedví. Skromné publikum užaslo. Tresdin se nezastavila a co nejsilněji zasunovala meč do zběsile bušícího srdce šampióna. Za zvuku rozléhajícího se až do sousedního království se monstrum rozletělo na části údů a hektolitry krve. Portál se zachvěl a jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. Zbývající nepřátelé rychle podlehli poctivě ukovaným mečům místních.<br><br>Avšak jednalo se pouze o Pyrrhovo vítězství, neboť přeživší neměli co oslavovat: jejich město bylo v ruinách a živých bylo pomálu. Ohně se šířily dál, nicméně Tresdin se také jen rozehřívala. Krátce po bitvě sehnala zbytek svých spolubojovníků a přísahala krvavou pomstu silám propasti. A vězte, že není radno stavět se jí do cesty..."

				"npc_dota_hero_ember_spirit_bio"										"Kdesi v Horách nářku se nachází opuštěná Pevnost ohně. Její tělocvičny jsou prázdné a její nádvoří je pokryté listím a hlínou. Na stupínku v zamčené vitríně leží nádoba se starobylým popelem, zbytkem z hranice válečníka a básníka Xina. Po tři generace trénoval své učně v umění ohnivého boje, sérii manter připravujících tělo a duši na tvrdou realitu číhající za zdmi pevnosti.<br><br>Nicméně Xin si svým vyučováním udělal také několik nepřátel a na sklonku svého života byl poražen a sťat. Jeho následovníci zmizeli neznámo kam. Ale jak se roky měnily na staletí a následovníci vychovávali své potomky, ukázalo se, že jeho učení stále přetrvává a stále pomáhá velkému množství lidí. Po zjištění, za co vše se Xin zasloužil, se Hořící hvězda, aspekt ohně, rozhodla nechat vzplanout jeho ostatky. A tak ze žhavých uhlíků vystoupil obraz Xina. Byl zahalený v plamenech, avšak jeho zamyšlená tvář značila, že je připraven trénovat a šířit znalosti mezi všemi, kdo je potřebují."

				"npc_dota_hero_earth_spirit_bio"									"Hluboko pod náhorními skalisky a útesy protíná zemi šev posvátného nefritu uctívaného místními obyvateli. Z tohoto vzácného materiálu bylo vyřezáno podobenství velkého generála Kaolina, které bylo následně pohřbeno na tisíce let v čele kamenné armády čítající deseti tisíce mužů – vojáků, světců, kejklířů a akrobatů, kde donedávna spočívalo v temném objetí Země.<br><br>Avšak nevědělo se, že v místním podivném švu nefritu přebýval samotný duch země, elementární síla spojená s planetou. Když síla uvnitř vyřezaného nefritu zjistila, že je odříznuta od světa, posbírala v průběhu několika tisíc let svou bývalou moc a vyhřezla na zem. Nyní velký Kaolin, zvaný Earth Spirit, na povrchu bojuje se svými nepřáteli a v případě nouze si z láskyplného objetí země na pomoc přivolává zbytky své armády."

				"npc_dota_hero_abyssal_underlord_bio"	"O jejich příchodu se nezmiňuje žádná legenda ani píseň.<br><br>Hluboko pod zemským povrchem se skrývají jak věci úžasné, tak hrozivé. Ale ještě hlouběji pod nimi, pod lávovými poli a doutnajícími kořeny spících vulkánů leží obsidiánové město Aziyog, jehož velikost přesahuje hranice reality a táhne se kamsi do nekonečna. A v jeho zdech jsou z nespočtu kostí otroků vystaveny plástve, v nichž přebývá horda přisluhovačů Pána propasti, mocného Vrogrose.<br><br>Ten je, vyzbrojen svojí obrovskou zbraní a silami, o nichž si mohou ostatní nechat pouze zdát, schopen přecházet mezi světy a ničit a zotročovat všechny, kdo se mu odváží postavit. Jenže podzemní říše už je mu malá, a proto se jeho touha upřela na svět nahoře. První vlna jeho vojáků byla sice smrtelníky odražena, ale nyní se na neutuchající bitvu o území nad sebou vydají všichni, včetně samotného Underlorda. Jakýkoli odpor je marný, a pokud se někdo opováží vzdorovat, nový vládce říše lidí jej vlastnoručně popraví."

				"npc_dota_hero_phoenix_bio"									"Dávno tomu, kdy nedotčenou temnotu protínalo zářivé světlo prvního slunce, jediného bodu inteligentního světla, kterému bylo přisouzeno rozšířit teplo v prázdnotě. Po předlouhé věky toto slunce putovalo, a to až do té doby, než jeho nezměrná energie vyústila do kataklyzmatického výbuchu. Díky tomu se rozdělilo na další slunce, která se rozeběhla tehdy ještě temným vesmírem na všechny strany. A stejně jako jejich rodič, i tato slunce skončila svou pouť masivním výbuchem, ze kterého vznikla další slunce. A tento koloběh následně pokračoval do té doby, než mělo každé místo ve vesmíru svůj zářící bod.<br><br>Při jednom z výbuchů se však stalo něco zvláštního. Zrodila se bytost, kterou smrtelníci nazývají Phoenix a která byla stejně jako její předci vhozena do nekonečného kosmu a měla za úkol najít si své místo. Avšak zvědavost donutila Phoenixe zjistit, co skrývají pohasínající staré hvězdy v temnotě. Ukázalo se, že jde o zárodek mezihvězdného konfliktu, který by mohl nevratně proměnit podobu všech světů a možná i celého vesmíru. Naštěstí se mu podařilo zjistit, kde se tento konflikt začíná zhmotňovat. Rozhodl se tedy, že na sebe vezme pozemskou podobu, a dychtivě se vydal na cestu za těmi, kteří jej potřebují nejvíce. A kdo ví, možná právě tak naplní svůj osud."

				"npc_dota_hero_terrorblade_bio"									"Terrorblade je zplozencem pekla, vyvrhelem, jehož se bojí i ostatní démoni. Nicméně i on si prošel těžkými chvílemi. Když ukradl kosmický obrazoborec démonických vůdců, porušil všechny zákony sedmi pekelných regionů. Díky tomuto svému prohřešku zjistil hrůznou skutečnost, že i peklo má své vlastní peklo. Po krátkém procesu a několika mrtvých byl konečně uvězněn v Jámě padlých, skryté dimenzi, kde démoni vězní své druhy.<br><br>Ale Jáma padlých není jen tak ledajaké vězení. Nachází se v něm pokřivená temná zrcadla, do kterých musí démoni navěky zírat a vidět odrazy svých vlastních duší. Nicméně Terrorblade zde netrpěl, namísto toho ovládl své zlejší temné já, zuřícího démona nepředstavitelné síly, s jehož pomocí prorazil stěny vězení, a rozhodl se pomstít na všech živých bytostech."

				"npc_dota_hero_oracle_bio"											"Vládci říše Cymurri si po staletí pořizovali své dvorní věštce ze Slonovinového sirotčince skrytého hluboko v Hrozivých horách. Zálohu vždy složili při početí embrya a zbytek doplatili, když byl dospělý vytrénovaný prorok přiveden před Kamenného krále.<br><br>Veškeré věštce rodily bledé jasnozřivé ženy, které se následně staraly o jejich fyzickou podobu, to jediné, co věštci sdílí s naším světem. Jejich duše jsou totiž neustále v nezměrných dálkách, daleko za známým vesmírem a dimenzí. Když se z těchto cest věštci vrátili, vyřkli, co viděli. Z těchto podivných vizí následně Rádci vyčetli budoucnost, diplomatické rady a vše, co Kamenný král potřeboval k vítězství ve válce nebo jiné při. Takto to probíhalo po mnoho generací a knihy se plnily jmény triumfálních králů a říší, které svými úspěšnými taženími získali. Avšak nic netrvá věčně a věci se změnily, když byl před posledního Kamenného krále předveden věštec pojmenovaný Nerif.<br><br>Už od začátku byly Nerifovy předpovědi zvláštní, zdálo se totiž, že budoucnost nepředvídá, ale formuje. Z úst věštce se tak linula proroctví, o která se nikdo neprosil, a říše Cymurri si tak rychle vytvořila nové nepřátele. Rádci, kteří vytušili, že by mohli přijít o svou moc, svedli veškeré problémy říše na věštce. Též požádali o jeho odstranění a chystali se kontaktovat sirotčinec, aby Nerifa nahradil někým lepším. Avšak tu jim Nerif vypověděl hrozivý sen o zničení Slonovinového sirotčince, který se do několika hodin vyplnil, když byl sirotčinec zasypán devastující lavinou. Rádci, obávající se, aby je nestihl stejný osud, se skryli ve svých komnatách a doufali ve zlepšení situace.<br><br>Kamenný král, velmi praktický člověk, si však uvědomil, že věštce tak nadaného by mohl využít jako zbraň při svých dalších taženích. Degradoval proto své rádce a Nerifa postavil po svůj bok. Neznajíc celou pravdu o Nerifově talentu, mu odvážně diktoval, co má vyslovit jako své další proroctví.<br><br>Zpočátku to králi vycházelo a holedbal se tím, že si osud věštce oblíbil, král jej následně přemohl a nyní jej ovládá. Kdyby nebyl zaslepený svojí pýchou, vzal by Nerifova slova před útokem na říši Nespokojeného satrapy jako varování. Když totiž Nerifa nutil předpovědět další slavné vítězství, věštec pouze zamumlal: „Možné je cokoliv.“ Víc z něj král nedostal. Avšak i tato slova mu stačila, protože důvěřoval své armádě a satrapa byl obklíčený a bez pořádné armády. Proto věštbu pochopil tak, že s dobrou taktikou se nemůže téměř nic stát.<br><br>Nyní už samozřejmě víme, že měl prorokova slova vzít víc doslovně. Protože to, co se následně stalo na bojišti u satrapova paláce, si nelze ani po řádném prostudování letopisů říší pásma If dost dobře představit. Podle všeho se totiž uprostřed krveprolití bitva rozdvojila. V každý klíčový moment bitvy se realita ohnula a roztříštila na kousky. Válečníci, kteří padli, se tak nacházeli zároveň na zemi a zároveň útočili. Jejich mysli se také roztříštily, takže vojáci byli zároveň mrtví a zároveň živí, zároveň existující a zároveň neexistující. Vítězství a porážku zažily obě armády najednou. Z vesmíru se stal zrcadlový sál, jehož zrcadla se nepřestávala tříštit.<br><br>Bezprostředním vlivem bylo zešílení všech účastníků bitvy. Mysl Kamenného krále, neschopná pochopit zároveň vítězství a porážku, se rozptýlila do změti šílenství. Satrapa však nedopadl o moc lépe. A spárované reality se nepřestávaly dělit, čímž vytvářely nekonečně mnoho dalších realit, kde postupně lidská populace šílenstvím ztratila schopnost se oblékat, rozmnožovat a následně i najíst.<br><br>Dlouho předtím, než začaly samotné dozvuky těchto realit, se však Rádci chopili Nerifa, svázali ho a poslali pryč z jejich vesmíru na dimenzionální bárce, doufajíc, že skončí někde, kde nikomu neublíží. Bohužel pro ně bylo již pozdě. A možná je pozdě i pro nás."

				"npc_dota_hero_techies_bio"									"Za celou historii Dolova nebylo nikdy více stížností, než na malou dílnu s nápisem Techies – demolice všeho druhu. Nicméně Dolov už neexistuje. Stejně tak Prachov. A dokonce ani Nezničitelná Lhota. A kdybyste se rozhodli sledovat historii této malé dílny, zjistili byste, že všude, kde se objeví Techies, zmizí ze zemského povrchu nějaké město.<br><br>Stejně jako každá nevyhnutelná katastrofa, kterých je život Techies plný, i vyhlazení Dolova začalo vynálezem. Pyrotechničtí mágové Squee, Spleen a Spoon byli městem pověřeni, aby navrhli bezpečnější variantu odpalování výbušnin v dolech pod městem. A tak vyrobili jejich zatím nejbizarnější nástroj, tlačítko, které po stisknutí zapne vzdálené zařízení, jež zapálí rozbušku.<br><br>Přehnaně nadšení vynálezci se rozhodli tlačítko vyzkoušet a cpali do jednoho sudu za druhým tolik výbušnin, kolik jen našli. Když byla jejich díla po strop naplněná, vzali několik sudů, zakopali je na nedalekém poli a schovali se do příkopu. Spleen poté stiskl tlačítko. Ale ani po chvíli se nic nestalo. Tak si stoupl a začal tlačítko zuřivě mačkat, až konečně exploze udělala díru do pole. Když se však naše trojice pyšně otočila zpět k Dolovu, srazila je obrovská tlaková vlna.<br><br>S proklatě silným zvoněním v uších vstali, aby zjistili, co se stalo, a na místě své dílny uviděli doutnající ruinu, jejíž trosky se pomalu začaly propadat do rozevírajícího se kráteru pod ní. Celý Dolov se otřásl a začal se pomalu sunout do dolů vyražených pod městem, zatímco zděšení obyvatelé marně zachraňovali holé životy.<br><br>Techies, sedící na okraji svého bývalého domova, který pomalu padal do hlubin, se začali smát, protože jim došlo, že sousedi, kteří se jim posmívali a měli je za bandu budižkničemů, nyní mizí v propasti. A v tu chvíli je napadla jediná věc: jak vyvolat ještě větší výbuch?"

				"npc_dota_hero_winter_wyvern_bio"									"Stejně jako jiní velcí básníci by chtěla i Auroth strávit co nejvíce času psaním. Avšak život Winter Wyvern je plný starostí. Eposy praještěrů mají dlouhou a rozmanitou historii, nicméně mnozí se obávají, že zbývající dračí učenci nejsou tak plodní jako jejich předkové, a své obavy dokazují na faktu, že od poslední zlaté éry přibylo do sbírek eposů jen málo řádků. Auroth je naštěstí jiná a její slova to potvrzují: „Zapomínáme, že v životě nejde jen o vítězství a nadvládu nad našimi nepřáteli. Svůj život bychom měli zasvětit i umění a tvorbě.“ Ona sama se tak vydává na expedice a vrací se s knihami, ze kterých může čerpat inspiraci. Bohužel všechny tyto výpravy ji neustále vyrušují od samotného psaní, což na sobě Auroth také pociťuje. A ačkoliv si je vědoma toho, že by měla trávit dny ve své sluji a obohacovat sbírky svojí tvorbou, místo toho se účastní obřích bitev proti mocným nepřátelům. Dobývá hrady, vykrádá starověké knihovny... což jí sice přináší slávu, pro ni je to ovšem pouze vedlejší efekt jejích výprav. Co naplat, že její schopnosti a síla na bojišti jsou vskutku legendární, když její knihy mezitím sbírají na své stránky místo písmen pouze prach. A tak zatímco by Auroth chtěla o hrdinských bitvách pouze psát, pomalu ale jistě se stává spíše jejich účastníkem."

				"npc_dota_hero_arc_warden_bio"									"Před začátkem všeho existovalo pouze jedno, prvotní mysl. Nekonečná, bezchybná a stvořená k neznámému účelu. Jak se však počal formovat vesmír, byla mysl rozdělena a rozptýlena po nově vzniklém prostoru. Dva z jejích největších fragmentů, později nazvané Radiant a Dire, však k sobě po oddělení pocítily nevraživost a začaly přetvářet vesmír pro své nemírové potřeby.<br><br>Když však jejich válka přerostla do bující pohromy vznikajícího vesmíru, objevil se na scéně třetí velký fragment prvotní mysli. Sám se pojmenoval Zet a jeho úkolem se stalo zajištění rovnováhy a navrácení všeho do neporušené jednoty. Zděšen konfliktem svých bratří proto neváhal a shromáždil své veškeré dostupné síly, pomocí kterých soupeřící fragmenty v kratičkém záblesku spojil v jeden a uzavřel je do koule hmoty obíhající kolem neznámého světa. Bylo dosaženo rovnováhy. Zet však přišel o valnou většinu svých sil. I přesto se rozhodl, že začne strážit výsledek svého snažení. A po tisíciletí tak neúnavně činil.<br><br>Na světě pod ním mezitím vzkvétal život neuvědomující si nebezpečí uvězněné uvnitř slabě zářícího měsíce či Zetovu námahu jej v tomto stavu udržet. Bohužel pro něj však souboj znesvářených fragmentů uvnitř neustával a jeho výsledkem byly zprvu pukliny a následně rozsáhlé trhliny, na jejichž zalátování ve svojí momentální podobě Zet zdaleka nestačil. Jedné noci tak došlo k nevyhnutelnému, měsíc se roztříštil a jeho vězni prchli, stále plni nesnášenlivosti a připraveni pokračovat ve svojí válce.<br><br>Zet, odhozený roztříštěním měsíce kamsi do vzdáleného koutu galaxie, byl uniklými neharmonickými energiemi svých bratří změněn k nepoznání. Již se nejednalo o jednu celistvou mysl, jeho nynější podoba byla rozdělena na slabší a silnější části, spojené pouze oblouky vědomí. Ač v boji se svojí vlastní nejednotou, vydal se Zet urychleně na místo narůstajícího konfliktu svých sourozenců. Protože i když jeho mysl není pospolitá, cíl má stále pouze jeden. Usmířit aspekty prvotní mysli, nebo je zničit. Pokud se totiž jejich konflikt rozšíří dále, už jej nikdy nikdo nezastaví..."

				"npc_dota_hero_monkey_king_bio"		"Po pět set let byl Monkey King uvězněn pod horou, kam jej poslali starověcí bohové, aby ukončili jeho mladistvý vzdor. Odkrytý obličej mu zde obrůstal mechem, z uší čněly trsy trávy a zrak lemovalo divoké kvítí vyrašivší z půdy okolo. A navzdory tomu, že ho měla většina za mrtvého po nezdařené válce proti nebesům, legendy o něm nezemřely.<br><br>Samotný opičí král čekal. A čekal, dokud mu bohové neučinili nabídku. Zpočátku sice váhal, ale jakmile se dostali k odměně, přijal: jeho úkolem bylo doprovodit mladého akolytu na utajené pouti, ochránit jej před démony a společně s mocnou relikvií jej dostat živého domů. Podaří-li se mu to a uposlechne všechny akolytovy příkazy, získá svobodu.<br><br>Sun Wukong, jako vyměněný, se ctí splnil zadaný úkol a odčinil tak své hříchy – akolyta se s relikvií v ruce a spoustou poznatků v hlavě vrátil do svého chrámu a Monkey King byl poprvé zadobře s bohy, kteří na něj urgovali, aby se vzdal své touhy po dobrodružství a slávě. Jenže když se někdo pro uličnictví narodí, těžko se mu odvyká. A provokování bohů se jen tak neomrzí…"

				"npc_dota_hero_dark_willow_bio"		"Děti zbožňují příběhy o rozverných dobrodružstvích víl… To proto, že nevědí, jaké jsou víly ve skutečnosti zlomyslné mrchy. Mireska Sunbreeze je jednou z nich, možná dokonce i tou nejzlomyslnější.<br><br>Mireska se narodila vílímu králi a dětství strávila v Revtelu, království, kde jsou lži a vraždy na denním pořádku. Ačkoli se hravě orientovala v etiketě, nepsaných zákonech a společenských rituálech prostupujících každou minutou jejího života, celé tohle divadlo ji neskutečně nudilo.<br><br>A tak Mireska udělala to, co vzpurné děti dělávají. Zapálila rodinné panství a společně se svojí světluškou Jex se vydala do světa."

				"npc_dota_hero_pangolier_bio"		"Muži a ženy Chrabrých Nivanů mají život plný šermování, houpání na lustrech a nevkusné romantiky. A i když se všichni řídí krédem „Život bez dobrodružství není životem“, vyprávění o zážitcích Dontého Panlina zvedne obočí i těm nejodvážnějším z nich.<br><br>Neexistuje monstrum, které by nepokořil, žena, kterou by se nepokusil svést, tyran, kterému by se nepostavil, a šlechtic, kterého by si nezačal dobírat."

		 		"npc_dota_hero_grimstroke_bio"		"Konečně nastal posvátný den a lidé Ashkavoru se shromáždili na nádvoří chrámu, aby uzřeli zrod svého nového ochránce a stáli poblíž něj, až spojí svoji duši s jejich. Nicméně jak poslední tahy jeho štětce dopadaly na runový kámen a bylo upleteno pouto nového Povzneseného, všichni, dokonce i ti, kteří na nádvoří nepřišli, pocítili, že se něco opravdu ošklivě pokazilo.<br><br>Grimstroke ihned poznal, co je příčinou. Kapky boží krve, jež nakapal do svých kalamářů, inkoust nezesílily, jak předpokládal, ale naopak jej znečistily a obrátily účinky poutajícího kouzla proti jemu samému. Nejprve se inkoustová skvrna přenesla z kamene na štětec a poté v rychlém sledu zaplavila Grimstrokovy paže, obličej a začala si hledat cestu do úst. I kdyby chtěl, nedokázal by vydat ani hlásku.<br><br>Celý život se Grimstroke snažil dosáhnout sil větších, než jakými ho omezovali jeho učitelé, až nakonec zašel tak daleko, že porušil svatou přísahu a přimíchal do inkoustu další látku. Což o to, jakmile dokončil pouto Povzneseného, opravdu ucítil, že jeho duší prochází nezměrná síla, nicméně pro její ovládnutí potřeboval ze všeho nejvíce přežít.<br><br>Rozhodl se vzdorovat za pomoci propojení se svým lidem. Okolím zazněl sborový výdech. Někomu se roztřásly nohy, slabší jedinci zkolaboval a zbytek se dal na útěk. Jenže ať Grimstroke čerpal jejich sílu čím dál tím více, postup inkoustu nedokázal zastavit.<br><br>Teprve když inkoust naplnil jeho plíce a temná tekutina jej plně pohltila, napadlo ho spásné řešení. Spojení s lidmi Ashkavoranu, spojení s jeho lidmi, neproudilo jen směrem k němu, nýbrž také směrem od něj.<br><br>S posledním záchvěvem života proto vlnu inkoustu poslal skrze spojení, které mělo původně sloužit k ochraně…<br><br>Grimstroke ucítil, jak prokletý inkoust opouští jeho tělo a ve stejnou chvíli uslyšel bolestivý křik v okolí. Zhoubný inkoust našel nové oběti. Když pak mistr štětce konečně otevřel oči, zjistil, že nádvoří se změnilo. Ashkavorané, které znal, byli pryč a na jejich místě zůstaly jenom odporné stíny tvořené nikoli krví a kostmi, ale pouze a jenom lepkavým temným inkoustem."

				"npc_dota_hero_mars_bio"			"Mars, prvorozený syn nebes, strávil věčnost válčením a sledováním válek vedených ve svém jménu. Ať už to však byly války za účelem dobývání nebo msty, oprávněné nebo neoprávněné, všechny skončily krveprolitím. Stejně jako jeho otec Zeus, ani Mars v tomto uspokojování svých nejnižších potřeb neviděl nic špatného a zkázu nechávanou za sebou přehlížel.<br><br>Jak ale staletí plynula, sobecké chování jeho otce a vlastně i všech ostatních bohů, kteří <i>Marsem</i> pohrdali, přestalo stačit. Válčení pro nic za nic najednou nedávalo smysl a bůh války poprvé za celý svůj nesmrtelný život začal pochybovat, jestli ostří jeho kopí směřovalo proti správným nepřátelům.<br><br>A hle, řešení bylo nasnadě: musí vést válku, která má skutečný smysl a inspiruje k něčemu víc než jenom barbarství a utrpení. Musí si nárokovat své prvotní právo a stát se vůdcem panteonu. Až tedy spálí ten starý a z jeho popela vybuduje nové impérium. Jenom tak doopravdy nalezne klidu a jako bůh války Mars půjde ostatním příkladem."
				
				"npc_dota_hero_void_spirit_bio"			"Dokonce ani ostatní duchové nechápou intriky a úmysly Inaie, nejstaršího z nich. A možná se není čemu divit. Void Spirit totiž pozoruje dění ve vesmíru z neznámého místa kdesi mezi dimenzemi, střeží tajemství nestravitelná pro mozky ubohých smrtelníků a k dosažení svých komplikovaných cílů využívá pečlivě vybraných služebníků. Pokud však usoudí, že pouze jeho zásah může vrátit realitu na vytyčenou cestu, připraven k boji vystoupí ze svého Skrytého chrámu.<br><br>Taková situace nastala právě teď, protože Inai se při svém sledování veškeré existence zaměřil na jediný bod v čase, za který nevidí. Na bod, kdy se nevyhnutelně střetne několik realit. Nyní tedy hodlá osobně vyřešit bitvu mezi Ancienty a připravit své spojence na mnohem větší konflikt."
				
				"npc_dota_hero_snapfire_bio"			"Poušť Nanarak je drsná, deštěm opomíjená brána do Cizokrají, v jejíchž roztroušených oázách přebývá pouze hrstka životem zkoušených nomádů. A také jistá Beatrix Snapfire a její věrný ještěr Mortimer.<br><br>Tahle dáma má dvě stránky – zaprvé jde o nepřekonatelného zbrojaře a zadruhé o studnici moudrosti, smíchu a nejlepších zázvorových sušenek, jaké kdy svět viděl. Zkrátka aby se někdo dožil tak požehnaného věku jako ona, musí umět rychle mluvit a ještě rychleji tasit.<br><br>Kdo nevěří, nechť zavítá do Nanaraku a na vlastní oči si prohlédne mrchožrouty ohlodané kosti banditů a jiných zlořádů, kteří chtěli zneužít Beatrixina malého vzrůstu a sklonům k dobrosrdečnosti."
				
				"npc_dota_hero_hoodwink_bio"			"Útlé dětství strávila Hoodwink v idylických zelených dálavách obepínajících království Krimwohl. Nicméně jak toto království rostlo, rostly také nároky jeho lidu a vojska, což vyústilo v horlivý závod soupeřících těžařských a dřevorubeckých klanů o to, kdo rychleji vydrancuje přírodní bohatství okrajových lesů a nejlépe uspokojí požadavky místního trhu.<br><br>Obyvatelé těchto starodávných hvozdů pak přirozeně neměli moc na výběr a mohli se buďto zařadit do karavan uprchlíků stěhujících se do industriálních zón, padnout při obraně svého domova před ocelí a střelným prachem nebo utéct dál na sever a zkusit štěstí v prokletých hájích a roklinách mlhavých lesů Tomo'kan.<br><br>Právě zde Hoodwink dosáhla dospělosti – poměrně velký úspěch vzhledem k tomu, jak musela dennodenně prchat před strašlivými predátory, paktovala se s některými lokálními bandity, zatímco brojila proti jiným a hlavně hledala všechny možné i nemožné způsoby, jak být poblíž strhujících potíží, které <i>údajně</i> sama způsobovala.<br><br>Když však do jejího nového domova vítr nevyhnutelně zavál pach spálené země z Krimwohlu, myšlenky Hoodwink se stočily na rodinu a přátelé, kteří možná přežili invazi pokroku a nyní živoří na mrtvých planinách. Tahle představa ji zabolela až na duši, a tak se neubránila touze nakouknout přes pomyslný okraj civilizace a prohlédnout si ty ďábly zodpovědné za onu apokalypsu. To, co uviděla, ji šokovalo.<br><br>Monstra, na která si pamatovala z dětství, ve skutečnosti žádná monstra nebyla. Byli to jen… lidé. Poddaní, obchodníci a uprchlíci. A vlastně ani ti vojáci vyzbrojení střelným prachem a ocelí nebyli nic v porovnání s nebezpečími lesů Tomo'kan, tedy opravdovými nebezpečími s chapadly a tesáky, mezi nimiž se naučila žít jako kořínek rostliny ve vypálené půdě.<br><br>S tímto poznatkem se vrátila mezi zrádné křoviny svého nového domova, a když se nyní do těchto zapovězených končin náhodou vydá někdo s úmyslem dále zkrotit divočinu, dostane se mu přivítání v podobě šipky do hrudi. A zatímco s cizáky nemá Hoodwink slitování a běžně je okrádá o jejich majetek, spřízněným přeživším bez okolků pomůže zpět do života mezi zelení."
				
				"npc_dota_hero_dawnbreaker_bio"			"V průběhu věčností následujících exodus Strážce a započetí věku světla se někteří z potomků prvního slunce začali spojovat proti bujícímu chaosu, který tvůrce jejich předka probudil k životu. Tyto samozvané Děti Světla věřily, že jsou jako jediné hodny převzít Strážcem odhozené otěže a zbudováním převelikých armád se pustily do vymýcení všech tvorů prvotní noci z kosmu.<br><br>Valora zvaná Dawnbreaker je nejopěvovanější válečnicí z řad starověkých výtvorů Dětí a zářícím zvěstovatelem řádu a světla. Ukovaná ze srdce mladé metalické hvězdy a prodchnutá zlatým dechem nového života, Valora byla pověřena šířením moudrosti Dětí do nejtemnějších koutů vesmíru, kde každým máchnutím svého kladiva protínala nebesa zářivými paprsky a každým drtivým dopadem udržovala nekonečnou bitvu s temnotou převáženou na stranu světla.<br><br>Časem však Děti odhalily Valoře další její úděl. Přišly totiž na to, jak nechat své vnitřní světlo prostoupit celý kosmos a navždy tak vytlačit temnotu. Po Valoře nicméně žádaly vyhledat poslední díl své ultimátní skládačky, zdroj nezměrné síly. A tehdy, vůbec poprvé, narazilo nebeské kladivo na nerozbitnou překážku – selhání, za které zaplatila devastující cenu Valora i její stvořitelé. Jiskra Dětí Světla byla nadobro zadušena a Dawnbreaker zůstala bezvládná v černé nicotě, tisíce let plující vesmírem, dokud nedopadla na neznámý svět.<br><br>Zde odpočívala, dokud přítomnost potulné mladé hvězdy nerozžhnula starobylou výheň, relikvii z dob Dětí, jež stejně jako Valora po dlouhé věky spočívala pod žhnoucí rudou pustinou. Díky této výhni však Valora získala zpět malou část svých dávných sil a objevila zemi zmítanou válkou a neúnavnými vrtochy chaosu. Její bozi jsou už tedy zapomenutou historií, ale kladivo stále má. A nejen ono, také má sílu ho používat ve jménu dobra a světla."
				
				"npc_dota_hero_marci_bio"		"Ačkoli k Marci mnozí vzhlíží, její původ je znám pouze hrstce nejmenovaných. Nejčastěji cestuje jako doprovod princezny Mirany, nicméně kořeny tohoto přátelství jsou skryty pod vrstvou tajemství, která ani jedna z nich nemá potřebu odhalovat. Zatímco spojenci naleznou v Marci nespoutanou a čestnou oporu, pro nepřátele setkání s ní končí nejméně zlomeninou. A kdo je natolik bláhový, aby se nechal obelhat jejím menším vzrůstem, podívá se tváří v tvář rozzuřené Marci sázející jeden devastující úder za druhým. Zkrátka a dobře, s Marci je lepší vycházet!"
				
				"npc_dota_hero_primal_beast_bio"	"Přestože „evoluce“ mlhavých lesů z překrásných hvozdů na smrtící houštiny byla pomalý a kouzelníky rozdmýchaný proces, většina akademiků se shoduje, že skutečný začátek konce předznamenal až příchod netvora z jiné dimenze.<br><br>Tento netvor, kterému nyní říkáme Primal Beast, se zrodil osvobozen od všech pocitů s výjimkou hladu a bolesti, což z něj v průběhu věčnosti strávené na planetě nepředstavitelných hrůz učinilo vrcholového predátora. Když byl však vyhoštěn zoufalými uzurpátory, kterým se nepodařilo ho zkrotit, ocitl se Primal Beast v novém světě – ve světě, kde mohl na potravinovém řetězci postoupit z prostého lovce na invazivní vraždicí stroj, jemuž nikdo nezkříží cestu.<br><br>Po tisíciletí tak mlhavé lesy zastávaly roli nezpochybnitelného království ničivé bestie, a dokonce i tamní obávaní tvorové se měnili v chutný oběd. Vskutku, v revíru bestie nebylo rivalů, pouze otravného hmyzu – dokud jeden z „otravů“ nezakročil a netvor nebyl odporným trikem uvězněn v Gleipniru.<br><br>Zde by býval zůstal na věky věků, jenže to by se do chodu dějin nesměly připlést nepředvídatelné síly Instrumentu kontinua, díky nimž byl Primal Beast vypuštěn nejen z Gleipniru, ale také z Krypty kontinua, a vyvržen daleko od mlhavých lesů, příhodně o dost blíže obydleným oblastem. Jeho hlad je větší než kdy předtím a vidina krveprolití lákavější než cokoli jiného. Chabé ohně civilizace jen těžko zabrání dalšímu běsnění prvotní bestie..."
	}
}